Tomáš Pešina z Čechorodu
Tomáš Jan Pešina z Čechorodu se narodil v rodině řezníka v Počátkách, který se sem přistěhoval okolo roku 1610 z Okrouhlé Radouně. Od roku 1643 studoval na jezuitském gymnáziu v Jindřichově Hradci, od r. 1648 pak tudoval v Praze. Stal se mistrem literárního umění a bakalářem teologie. Roku 1653 byl vysvěcen na kněze. Roku 1655 se stal děkanem v Kostelci nad Orlicí. Od 1657 působil jako děkan v Litomyšli. O rok později byl jmenován biskupským vikářem poloviny Chrudimského kraje. V roce 1663 se stal kanovníkem v Litoměřicích, o dva roky později kanovníkem u sv. Víta v Praze. Roku 1668 byl jmenován císařským a brzy na to i císařským falckrabětem (hrabětem palatinem). Nobilitován byl zřejmě kolem r. 1660.
V církevní hierarchii postupoval stále výše, roku 1670 se stal generálním vikářem a krátce na to byl jmenován kapitulním děkanem, roku 1674 jej císař jmenoval titulárním biskupem samadrijským, ale asi nepřijal biskupské svěcení.I při svém církevním poslání si našel čas na své ušlechtilé záliby. Byl mimořádně horlivý sběratel. Po vzoru svého staršího Bohuslava Balbína se začal zabývat historií a roku 1663 vydal dílo označené jako Moravopis, a to v českém jazyce. Ve třech dílech se věnoval historii Moravy. Ještě v roce 1676 vydal spis Mars Moravicus. Tato díla byla dlouhou dobu hlavním pramenem poznání národní historie. Ve spisu Ucalegon popsal turecké výboje do Evropy. Byl také prvním, kdo pojmenoval autora nejstarší české kroniky, tak zvaného Dalimila. Za svého působení ve svatovítské katedrále se osobně stýkal i s císařem Leopoldem I..
Tomáš Pešina zemřel na morovou nákazu ve věku 50 let 3.8.1680. Pohřben je na Malostranském hřbitově v Praze.
erb Tomáše Pešiny z Čechorodu
rodný dům Tomáše Pešiny z Čechorodu v Počátkách
podobizna Tomáše Pešiny z Čechorodu
