Jdi na obsah Jdi na menu
 


GENETIKA A GENEALOGIE

Při rodopisném pátrání od současnosti směrem do historie se každý badatel dříve či později dostane do situace, ve které se hledaná osoba v písemných záznamech již nevyskytuje. V tomto případě nám může alespoň trochu pomoci nahlédnout do minulosti nově se rozvíjející obor genetické genealogie, který pátrá po původu jednotlivých osob analýzou genetického materiálu. Odborníci na genetiku zjistili, že každá populace má ve své DNA jisté typické znaky. Dále vědci zjistili, že každý muž má ve své DNA určitou specifickou část, která se předává pouze z otce na syna v téměř nezměněné formě. Tato část se nazývá Y-chromozom. Pokud má otec dva syny, předá oběma stejné informace ze své části DNA. Synové ji pak přenášejí na své potomky mužského pohlaví. Tím vznikly dvě větve jednoho rodu. Jednou za čas dochází v profilu genů k mutacím a proto se DNA v oné specifické části bude u obou sledovaných rodových linií lišit tím více, čím více generací uplyne od předání jejich původního společného předka. Rozborem Y-chromozomu lze tedy zjisti nejen původ a historii otcovské linie člověka, ale i příbuznost s jinými osobami. I když je tento obor zatím v plenkách, již dnes můžeme využít jeho dvou hlavních výstupů:

 

1. Každý muž si může nechat analýzou své DNA zjistit geografický původ. Dozví se, zda-li jeho předkové byli např. Germáni původně obývající severské oblasti, či snad Slované z východu Evropy. Dále dostane informace, kde se jeho dávní předkové poprvé objevili, kudy migrovali a kde se usadili.

 

2. Kromě geografického původu zasílají laboratoře po rozboru DNA ještě soupis tzv. markerů. Jedná se o jakýsi výsledný číselný záznam o testovaném Y-chromozomu. Čím jsou dva muži více příbuzní, tím více společných markerů mají. Bratři pocházející z jednoho otce, tedy ze stejného předka v první generaci, mají naprosto stejné hodnoty. Bratranci pocházející ze stejného dědečka, tedy z předka v druhé generaci mají téměř shodné markery. Takto můžeme pokračovat dále. Např. 80 společných markerů mají příbuzní, kteří mají společného předka v desáté generaci, 60 shodných markerů mají příbuzní ve třinácté generaci, 40 markerů v devatenácté generaci, 20 markerů v třicáté osmé generaci, 12 markerů přibližně v šedesáté třetí generaci. Výpočet příbuznosti je samozřejmě tím přesnější, čím více markerů k dispozici máme.

 

Pokud chceme využít markerů při hledání příbuzných osob, je potřeba tyto číselné informace zanést do databáze. Na internetu si můžeme vybrat hned z několika databází. Od národních až po celosvětové. Spolu s číselnými hodnotami markerů musí testovaná osoba do registru vložit i kontakt na sebe. Nejčastěji e-mailovou adresu. Systém spočívá v tom, že jakmile se do registru zapíše nová osoba, jsou jeho markery srovnávány s údaji ostatních osob. Při určité shodě je systém schopen vypočítat v jaké generaci mají tito lidé společného předka a tyto osoby se v případě zájmu mohou navzájem kontaktovat.
 

Laboratoř také vyhodnocuje všechny provedené genografické testy a z jejich statistik z dubna 2011 je patrné, že současná populace v České republice má následující původ:

 

K nejrozšířenějším zástupcům mužských klanů patří linie východoevropského původu, tedy slovanské typy. Dále pak linie západoevropské typické pro Atlantickou oblast evropské pevniny a pro Britské ostrovy. Následují linie původem ze Skandinávie a linie z oblastí pohoří Ural nebo Kavkaz. V nižších počtech jsou zastoupeny i starověké linie původem ze Středomoří. Nejvzácnější jsou linie exotické.

převzato a upraveno z bakalářské práce "Genealogie rodu Thun", autor: Tomáš Thun, 2011

 

…klan E nakonec opustil region Afrického rohu a ve vlhčích klimatických fázích expandoval do savan kolem Sahary. Když však na vrcholu poslední doby ledové přišlo ochlazení a Sahara se začala prudce rozšiřovat, byly tlupy těchto lovců doslova roztrhány na izolované skupinky po jejím okraji. Dvě z nich (charakterizované liniemi E1 a E2) zakotvily v západní Africe; třetí (E3) se rozštěpila do několika menších klanů, jež osídlily severní i jížní periferii saharské pouště. Nejúspěšnější z nich (E3a) zamířil do lesostepí západní Afriky, kde vešel v kontakt s trpasličími Pygmeji. Ze vztahu mužů E3a a pygmejských žen vznikl základ soudobých afrických černochů neboli negroidů , jež potom v historické době jako Bantuové osídlili většinu subsaharské Afriky. Druhý klan (E3b) se rozešel z východní, resp. severovýchodní Afriky. Dnes jsou linie vycházející z E3b přítomny v genofondu Berberů, obyvatel Předního Východu a východoafrických Kúšitů. Postglaciální expanze jedné jeho větve (E3b1) je pravděpodobně spojena se šířením afroasijských (semitohamitských) jazyků.

…v době bronzové připlula z Levanty do Řecka linie E3b1, jež má hluboké kořeny až v dnešní Etiopii. I když na jižním Balkánu a v jížní Itálii tvoří linie těchto neolitiků dobrou polovinu všech mužských haploskupin, ve zbytku Evropy nebyl jejich vliv tak výrazný.

Zdroj: National Geographic

 

V galerii pod tímto článkem si můžete prohlédnou jeden takový genografický test, který se týká mé osoby a graf procentuálního složení současné populace České republiky podle haploskupin. 

 

Náhledy fotografií ze složky Y-Genograf

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář