Jdi na obsah Jdi na menu
 


rod Štěpánků z Tourového

21. 1. 2009

Rod Štěpánků má svoji kolébku v jižních Čechách, kde se nositelé jména či příjmí Štěpánek vyskytují již na počátku 15. století.

První zaznamenaný nositel jména Štěpánek je jistý Štěpánek z Protivína.

Štěpánek z Protivína, v pramenech uváděný také jako Stephani de Protiwin, se v oblasti vodňanska objevuje r. 1416 „seděním na Protivíně“, kde s největší pravděpodobností vykonával funkci purkrabího místního královského hrádku.  V této funkci vystřídal oblíbence krále Václava IV. , Jana Hájka z Hodětína. /1/ . V následujících husitských bouřích se Štěpánek z Protivína přidal na stranu husitského hnutí a za táborskou stranu připojil svoji pečeť na  smlouvu o příměří mezi katolickým pánem Oldřichem z Rožmberka a kališnickým městem Prachatice, podepsanou dne 12. listopadu r. 1426.

Úplný přepis této listiny zní: „Prachatičtí činí příměří s Oldřichem z Rožmberka podle dřívějších úmluv a slibují, že budou v příměří i s tím, koho by Oldřich k sobě v příměří přijal. Výpověď čtyřnedělní na Krumlov. Opravci: Mikuláš ze Střely a Jan z Kraselova, základ 5 000 kop grošů. Svědčí: Prokop z Dubného, Štěpánek z Protivína a Štěpán Netolický. – Dán 1426 ten úterý sv. pěti bratří.“  (viz. fotogalerie Kdanský dvůr).

Roku 1434 se zřejmě týž Štěpánek z Protivína vyskytuje jako přísežný konšel královského města Písku, tehdy husitského, jako svědek při prodeji domu předního husitského hejtmana Chvala (Řepického) z Machovic.

Dalšího nositele příjmí Štěpánek najdeme přímo v královském městě Vodňanech. Dne 5.5.1443 byl vodňanskými zajat jistý Petr Dlouhý, člověk helfenburského purkrabího Jana ml. z Kraselova. O jeho vydání přišli do Vodňan jednat Stebňák a Janek z Blska (Bílska). Petr Dlouhý byl oloupen o samostříl a jinou zbroj Liznou, Maškem z Tábora a synem Štěpánkovým (snad Václavem). V soupise stížností Oldřicha z Rožmberka pro „ubrmany“ v Praze je líčen i případ, kdy ve čtvrtek před sv. Ondřejem (28.11.1443) táborští služebníci – Frambergéř a Petřík, Smilové, Mikuláš Lizna, Hašek a čtyři z Vodňan – Štěpánkův syn s jinými vybili (přepadli a vydrancovali) v noci jistého Ondráka ze Svinětic, člověka Oldřicha z Rožmberka, a odvedli mu sveřepice (klisny) a hřebce i jiný majetek.

Další zápis pochází ze 4.5.1447, kdy Elena, vdova po sousedu městském z Vodňan - Štěpánkovi, věnuje společně se svým synem Václavem 14 kop grošů místní škole na chudé žáky a dalších 6 kop grošů na zdejší špitál. Vlastnili ve městě dům a statek s polnostmi a loukami.

Je tedy patrné, že v královském městě Vodňany žil jistý Štěpánek a jeho syn Václav, který býval účastný na bojových akcích v drobné válce kališnických měst (mezi nimiž byly i Vodňany) proti katolickému pánu Oldřichovi z Rožmberka, v době od konce husitských válek do nástupu Jagellonců na český královský trůn (1471). /2/.


První spolehlivě doložení předkové rodu Štěpánků se však objevují v Tourově.

V obci Tourov u Bavorova (dříve Taurov, Taurowé, Tourové, Tourová, Tourowej), který leží nedaleko hradu Helfenburk se dají již od r. 1547, vysledovat předci rodu Štěpánků.

Prvním dohledaným nositelem jména Štěpánek, kterého lze považovat za doloženého přímého předka, byl Štěpánek z Tourového /Stiepanek z Taurowého/, který se připomíná r. 1547 jako hospodář na statku v Taurowém.

Z dochovaných archiválií, jako je gruntovní kniha panstvi Helfenburk poté, co jej r. 1593 koupilo od Petra Voka z Rožmberka město Prachatice, však ve výčtu vsí tohoto panství Tourov chybí, byť k tomuto panství patřil. Obyvatelé Tourova se však i přes to v gruntovní knize vyskytují, a to zejména Štěpánkové.  Jak vyplývá z dochovaných výpisů, byli uváděni  jako věřitelé nabyvatelů gruntů v okolních vsích nebo z informaci hospodaření panství helfenburského. 

R. 1597 svědčil Štěpánek z Tourova spolu s javornickým rychtářem Janem před úředníky Obce města Prachatic - Samuelem Nádlem a Jiříkem Nádlem, že Dorota, matka Vavřince Jaroše z Tourova, syrotka po nebožtíkovi Jarošovi, který r. 1586 zemřel, „…jsaucí věkem sešlá…“ odpouští svému synovi doplacení 16 kop a 15 grošů míšeňských s tím, aby ji tento „…k smrti dochoval, stravou opatroval…“.

Další zápisy pochází z r. 1598. Z prvního zápisu vyplývá, že jistý Havel dlužil Štěpánkovi za pivo 1 kopu a 1 groš. Je tedy zřejmé, že Štěpánek byl oprávněn vařit pivo, či pivo šenkovat. Oprávnění pivo vařit patřilo mezi tzv. práva propinační (toto právo bývalo hojné u svobodníků). Je možné, že Štěpánek při svém statku provozoval také krčmu. Ostatně krčma se v Tourově písemně připomíná r. 1589. Je tedy pravděpodobné, že patřila Štěpánkům.

R. 1598 se také uvádí Štěpánek z Tourova, který prodal městu Prachaticím (do dvora Štětína pod Helfenburkem) krávu  s teletem.

R. 1600 se v účtech za nákup obilí uvádí vdova Štěpánková, stejně tak v r. 1604, když jí byl zaplacen jednen dluh od hospodáře z Krajníčka. V letech 1598-1599 zuřil v Čechách mor, před kterým i císař Rudolf II. musel utéci z Prahy do Plzně. Je tedy možné, že tento, prozatím jménem neznámý Štěpánek, manžel vdovy Štěpánkové, zemřel na morovou nákazu.

Po r. 1604 (snad r. 1605) již nejspíš dospěl nejstarší syn nebožtíka Štěpánka (Matěj) a převzal po vdově hospodářství.

Pokud budeme brát jako věk nabytí plnoletosti, ve kterém se Matěj mohl stát hospodářem na rodném statku, dosažení ca 23 roku života, pak - pokud se ujal statku někdy po r. 1604, (pravděpodobně r. 1605, viz. níž) musel se narodit kolem roku 1582. V době smrti jeho otce mu mohlo být ca 17 let. Matka se již znovu nevdala a vyčkala synovi zletilosti. Matějův otec se tak mohl narodit kol r. 1550 a mohl tak tedy být i synem Štěpánka z Tourova zmiňovaného r. 1547 v urbáři panství Helfenburk a Jinín.

R. 1605 však kupoval  ve dvoře Štětíně hrách už opět Štěpánek z Tourova. Stejně tak se Štěpánek objevil v zápisech, když směnil koně r. 1608.

R. 1608 se  uvádí Matěj Štěpánek, když kupoval ve dvoře Štětíně sýr, r. 1615 se uvádí Štěpánek, když mu byl zaplacen další dluh. V účtech helfenburského panství se k r. 1605 také nachází informace, která zachycuje jméno jistého sirotka Mikuláše "Varhaníka", který měl pravděpodobně na dvoře Štěpánka v Tourově pohledávku (8 kop gr.). Celá záležitost se pak mohla odehrát takto. Mikuláš Varhaník poté, co "nemocí těžkau raněn jsa" ležel ve špitále až v moravském městě Vyškově (byl zde varhaníkem?),  postoupil  v předzvěsti smrti svoji pohledávku na Štěpánkovském dvoře na Obec města Prachatice.  Z nemoci se však Mikuláš nakonec uzdravil, dožadoval se navrácení pohledávky a úředník Obce města Prachatice mu předmětnou pohledávku převedl zpět.

Matěj Štěpánek (ca 1582 - 1645), který je prvně jmenován celým jménem r. 1608, je  zaznamenán v Pozemkové knize panství Netolice (1597–1709), dne 22.10.1625 koupil pustý Vaňáskovský dvůr ve Sviněticích (dnes místní část města Bavorova) za 207 kop grošů míšeňských. Tento dvůr pak prodal r. 1641 svému zeti za slušnou sumu 250 kop gr. míšeňských. Matěj Štěpánek pak zemřel nejspíše roku 1645. V soupise hospodářů helfenburského panství z roku 1646 se uvádí již jako nebožtík, přičemž tyto zápisy se dělaly zpětně za předchozí rok.

Z r. 1625 pochází také zajímavá informace, když po smrti Matouše Svěchoty z Tourova byl „šacován“ jeho dvůr, tak tento „šacuňk“ prováděl Matěj Štěpánek, který byl toho času konšelem, tedy zástupcem javornické rychty, pod kterou tehdy Tourov spadal.

/Konšel byl spolupracovníkem rychtáře, jeho zástupcem, který měl povinnost jej podporovat. Všechny důležité listiny spolupodepisoval s rychtářem. Spolu s rychtářem vyjednával s vrchností, společně ručili za plnění povinností poddaných vůči vrchnosti, ručili za pořádek ve vsi, bděli nad právy a výsadami obce. Konšel byl přísedícím vesnických soudů, spolu s rychtářem projednával dědictví/

R. 1637 se uvádí převod "zcela zplaceného, ale pustého zůstávajíc" "Štěpánkovského dvora" z otce Matěje Štěpánka na syna Ondřeje Štěpánka (ca 1596/1610 - 1676) za částku 150 kop grošů míšeňských.

Je tedy patrné, že Matěj Štěpánek držel současně dva dvory, rodný dvůr v Tourově a další ve Sviněticích. Nutno zmínit, že Ondřej Štěpánek jako jediný při soupisu Berní ruly před r. 1654 dosahoval v Tourově  kvality "osedlého" (základní berní jednotka), zbývající hospodáři byli pouze chalupníky.

Dle Františka Vlasáka (1827 - 1878) (bratra známého vlastivědného badatele Antonína Norberta Vlasáka), byl rod Štěpánků z Tourového, či z Tourova již před 30. letou válkou počítán mezi nižší šlechtu. Dle něj se naposledy rod veřejně připomíná v Titulárním kalendáři pro rok 1786, poté zprávy o rodu mizí. Rod pravděpodobně pozbyl šlechtictví, upadl v zapomenutí a splynul s venkovským obyvatelstvem /3,4,5/

p1060255.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

 

/Možná podoba původního erbu rodu dle Prof. Augusta Sedláčka, ilustroval Vojtěch rytíř Král z Dobré Vody. Nejednalo se totiž ani o erb Želízků z Tourového, ani o erb jiných, v historických pramenech se vyskytujících osob, užívajících predikátu „z Tourového“. Blason: v modrém poli stojící zlatý lev s červenou zbrojí, jež drží v tlapě meč napřažený k úderu. Na štítě korunovaný kolčí helm. Klenot: z koruny rostoucí zlatý lev jako ve štítě. Přikrývadla modro-zlatá./ /6/

Podobnou erbovní figuru (polovinu zlatého lva v modrém poli) měla ve štítě rodina Lipovských z  Lipovice - z obce a tvrze Lipovice v okr. Prachatice, vzdálené  necelých 5 km od Tourova. Je možné, že někdy v minulosti, vzhledem k podobnosti znaku a nevelké vzdálenosti mezi obcí Lipovice a Tourov, mají rodiny Lipovských a Štěpánků společné kořeny.

p1060256.jpg

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

 

/erb Lipovských dle M. Myslivečka/

 

Rod Štěpánků však i poté nadále kvetl a větvil se, kdy jednotlivé rodiny se během času usadily v mnoha jihočeských vsích na bavorovsku, protivínsku a jinde (Bavorov, Javornice, Dunovice, Pohorovice, Kloub...). (více v rubrice "Pamětní kniha rodu Štěpánků")

Z Tourova se připomíná r. 1359 Lipold z Tourového (předek rodu Kraselovských z Kraselova), na poč. 15. století Hrzek z Tourového (předek rodu Budkovských z Budkova), dále také Hynek z Tourového odlišného erbu od předchozích a r. 1420 se připomíná v nedaleké Volyni zdejší farář Mikuláš z Tourové, který byl proboštem pražské metropolitní kapituly pověřen správcovstvím zdejšího církevního zboží.  Od r. 1452 se v Tourově vyskytuje rod Želízků z Tourového (Jan a Petr z Tourového), který sídlil na zdejší tvrzi do pol. 16. století.

Je tedy zřejmé, že z Tourova pocházelo hned několik šlechtických rodin. Propojení rodu Štěpánků z Tourova s těmito výše uvedenými rody je předmětem dalšího bádání.

Sledovanou odnoží rodu Štěpánků z Tourova  je rodina Štěpánků z obce Kloub, odkud pocházejí přímí předkové autora tohoto webu. Zdejší větvi rodu se opět podařilo na společenském žebříčku pozvednout , když  zde  r. 1802 Václav získal polovinu svobodného statku v Kloubě č.p. 4 zv. „Kdanský dvůr“ (dnes č.p. 4 a č.p. 20) . (viz. samostatný odkaz „Kdanský dvůr“).

Významnou osobností rodu byl  Tomáš Štěpánek (viz. heslo Tomáš Jan František rytíř Štěpánek z Taurova), děkan v Poličce a v Chlumci nad Cidlinou, "vicarius foraneus", a děkan Královské kolegiální kapituly sv. Petra a Pavla na Vyšehradě.

 

Lit.

1. Renner, J.: Popis okresního hejtmanství píseckého, 1889, Praha, str. 118

2. Mostecký, V.: Dějiny bývalého královského města Vodňan, díl I.  1940, str. 67, 75

3. Vlasák, F.: Staročeská šlechta a její potomstvo po třicetileté válce in Památky archeologické a místopisné, díl II.-IV., 1857, Praha, str. 111, 116

4. MERAVIGLIA-CRIVELLI, Rudolf Johann Graf von. Der böhmische Adel. Nürnberg, 1886,  str. 37, taf. 30

5. Mašek, P.: Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé Hory do současnosti, díl II., 2010 Praha, Argo, str. 343

6. Sedláček, A.: Hrady, zámky a tvrze Království českého, díl XI., Prachensko, 2. vydání, 1936

 

Náhledy fotografií ze složky Štěpánkovi

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Netoličtí

(Besself, 27. 7. 2011 14:37)

Dobrý den,
Nevíte jestli se v Tourově někdy vyskytovala vladycká rodina Netolických z Turova? Nemám jasno v tom odkud vlastně pochází.

Re: Netoličtí

(O. Štěpánek, 30. 7. 2011 23:06)

Dobrý den,

tak o rodu Netolických toho opravdu moc není. V Myslivečkově Erbovníku je informace o tom, že dne 11. června 1573 udělil císař Maxmilián II. Janovi a Havlovi Netolickým erb s polovicí tura, vyjadřující tím udělený predikát " z Turova" či " z Túrova". V 16. století byli ve službávh Rožmberků. Jan Netolický z Turova působil ve službách Viléma z Rožmberka, kterého doprovázel na cestě do Polska, později sem byl vyslán s poselstvím ještě třikrát. Od roku 1576 působil jako purkrabí v Krumlově kde r. 1577 zařídil bicí hodiny.Byl i literárně činný, napsal knihu „ Křesťanský regiment, zpráva, kterak věrný křesťan modliti se má“ (v Praze 1577 a 1580). Jeho syn, též Jan, byl úředníkem panství Netolic a v květnu 1583 dal příkaz ke stavbě zámku Kratochvíle. Protože bahnitá půda neskýtala základům pevnou oporu, byly použity olšové a dubové piloty, vbíjené do mokré půdy. O dalším postupu stavebních prací se bohužel nezachovaly podrobnější zprávy.

Je téměř jisté že k tomuto rodu patří i Eliáš Netolička, původem z Brna a Jan Netolička který byl r. 1601 úředníkem panství Dačic.

ANTL, Theodor. Dějiny města Netolic. Netolice : nákl. obce, 1903. 152 s.

"... Oba bratři (Vilém z Rožmberka a Petr Vok) sjeli se na Kratochvíli (obnoveném Leptáči) 8.srpna 1582 a při poradě bylo o stavbě nové Kratocvhíle definitivně rozhodnuto. Stavba se však připravovala již od počátku roku 1582, poněvadž dle záznamu Březanova "při počátku roku téhož (1582) se do Netolické obory silně cihly a kámen a vápno s potřebami veženo na mnoho set for a vše skládáno nad tvrz Leptáč" (tedy směrem ke Slouni). Práci tu řídil Jan Netolický z Túrova, nástupce hejtmana Matyáše z Veveří (Šilhánka) a stavbu samou prováděl mistr Baltazar Majo. Březan o tom píše: (1583, Mai). Toho měsíce při 15. dni Jan Netolický z Túrova, úředník téhož panství, v oboře u Netolic k novému štoku dal grunt postaviti a kolím dubovím a olšovým nabíjeti". Stavba sama, o níž mnoho zpráv se nedochovalo, protáhla se pak až do r.1859, ba i později pracovalo se ještě na vnitří výzdobě." (str.115)

O Janu Netolickém z Túrova se zmiňuje i Ottův slovník naučný: illustrovaná encyklopaedie obecných vědomostí. 18 díl

"Netolický z Túrova, Jan - zeman ve službě p. Viléma z Rožmberka, provázel p. vladaře r. 1572 na jeho cestě do Polska, kde byl dobře povědom; proto byl tam s poselstvím vypraven ještě třikráte, a to na jaře r. 1574 do Krakova ke korunovaci králově, téhož roku na podzim do Varšavy, když se tu sněmovalo o volbě nového krále, posléze r. 1576 v létě ke kníž. Konstantinu Ostrovskému o panství roudnické, což však odloženo. Ač dřívě Netolický pro vraždu sluhy Vchynského byl v kání, přece shledáváme jej r.1577 purkrabím na Krumlově, kde zařídil i bicí hodiny. Potom byl správcem panství netolického a vystavěl tu v oboře veliký dům. Patrně ve službách páně i zemřel, ač neznámo kdy. Vydal v Praze r.1577 (opět 1580) knížku vzdělavatelnou: Křesťanský regiment, zpráva, kterak věrný křesťan modliti se má." (str.229)

S pozdravem,

O. Štěpánek