Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pamětní kniha rodu Štěpánků - textová verze, díl VII.

     Josef II. Štěpánek (1862-1940)

     Josef  Štěpánek se narodil v Kloubě dne 21.1.1862 Václavu Štěpánkovi a jeho ženě Anně. Oženil se s Annou Kováříkovou (nar. 20.10.1873 v Nové Vsi u Protivína). S Annou měl syna Josefa  (nar. dne 26.3.1899), dceru Marii (zemřela co dítě), syna Václava (nar. 14.4.1902) a syny Františka a Aloise, kteří však zemřeli co děti. Josef byl po smrti své první ženy Anny, která zemřela dne 28.3.1905 na tuberkulozu, ženatý ještě třikrát. Vzal si postupně dvě Aniny sestry. Podruhé se r. 1909 oženil s Boženou Kováříkovou (nar. 1885 – zemř. 1910), která umřela nedlouho po svatbě rovněž na tuberkulozu. Potřetí se Josef oženil r. 1914 s Rosálií Kováříkovou, která zemřela r. 1916 také na tuberkulozu. Počtvrté se Josef ženil r. 1918 s Marií roz. Beranovou, která zemřela 7.3.1933 na chřipku a zápal plic. 

     Josef převzal statek po otci kolem r. 1895 a dále pokračoval v díle svého otce. Zveleboval hospodářská stavení atd.

     K době hospodaření Josefa Štěpánka se váže zajímavá událost. Před I. světovou válkou se v okolí nedalekého města Písku konaly veliké vojenské manévry, kterých se účastnil následník rakousko-uherského trůnu, synovec císaře Františka Josefa I., arcivévoda František Ferdinand d'Este. Arcivévoda za svůj hlavní stan vyhlédl právě statek s pohostinstvím Josefa Štěpánka v Kloubě a se svojí svitou se zde ubytoval. Po skončení manévrů věnoval arcivévoda Josefu Štěpánkovi za jeho pohostinnost vzácný čajový servis se znakem panovnické rodiny (po r. 1956 se nachází neznámo kde).                                              

     Josef předal r. 1925 statek svému synovi Josefovi (nar. 1899) a dožil na tzv. výminku, kde dne 30.7.1940 zemřel. Byl pochován do rodinného hrobu ve Skočicích.

     Josef Štěpánek odešel v těžkých dobách nacistické okupace, kdy na vesnickém obyvatelstvu leželo těžké břemeno odvodu potravin, dobytka a koní pro válečné potřeby okupantů a který jako poslední z rodu prožil celý svůj život na rodném statku v Kloubě č.p. 4.

                              

     Poslední držitelé dvora - Josef III. Štěpánek (1899-1977), Josef IV. Štěpánek (1926) a poslední rodové generace - Zdeněk Štěpánek (1958), Ondřej II. Štěpánek (1982)

     Josef Štěpánek se narodil v Kloubu dne 26.3.1899 Josefu Štěpánkovi a jeho ženě Anně a měl více sourozenců, z nichž dospělého věku se dožil pouze on a bratr Václav (nar. 14.4.1902 – zemř. 1968). Václav Štěpánek se dne 15.3.1934 oženil s Marií Mikšovou z Žíchovce (nar. 1918), usadil se zde na statku „U Mikšů“ a byl zde starostou. Manželům se narodily dvě dcery Vlasta a Venuše. Díky „podvratné činnosti“ byl nacisty uvězněn r. 1942 nejdříve v koncentračním táboře v Griebo, poté až do r. 1943 v koncentračním táboře v Bayreuthu, ze kterých se vrátil po 196 dnech s podlomeným zdravím - vážil 43 kg. Po válce se odstěhoval do Prahy, kde byl redaktorem Hospodářských novin. Zemřel v Praze r. 1968 a je zde i pochován.

     Josef Štěpánek absolvoval základní vojenskou službu až po skončení I. světové války, a to v letech 1921 až 1922 u dělostřeleckého pluku č. 110 v Nitře na Slovensku, se kterým bránil novou republiku proti Horthyovskému Maďarsku. Josef napřed sloužil u jízdní čety, poté u evidence koní, potom u obsluhy děl a nakonec byl u osvětového odboru knihovníkem.

     Josef Štěpánek se dne 14.5.1925 oženil s Žofií Januškovou z Letů č.p. 9 (nar. 16.5.1905), se kterou má dvě děti.

 

-          Josefa Jana, (nar. dne 19.3.1926 v Kloubě) t.č. důchodce bytem v Brodku u Přerova,

-          Vlastu Marii, (nar. 20.3.1932 v Kloubě), t.č. důchodkyně bytem v Horní Moštěnici. Vlasta se provdala dne 2.7.1953 za Zdeňka Hrubého z Horní Moštěnice (nar. 9.12.1928- 16.6.2002) a s tímto měla dvě děti: dceru MUDr. Vlastu (Aťku), provdanou Kratěnovou (nar. 19.7.1955 - zemř. 2.11.1992) /děti Mgr. Ivo Kratěna (nar.13.5.1980) a MUDr. Hana Kratěnová (nar. 23.12.1983)/ a syna Zdeňka Hrubého (nar. 30.6.1954). Vlastiným druhým manželem byl Jaroslav Mlčák (nar. 23.4.1926 – zemř. 4.3.2005).       

     Hospodářství převzal Josef po otci dne 14.5.1925, které se i přes nepřízeň životního osudu snažil vést řádně až do konce. Ve 30. letech 20. století přestal provozovat hostinskou činnost a zaměřil se již čistě na zemědělskou výrobu, která se skládala z pěstování zemědělských plodin, lesního hospodářství a chovu hospodářských zvířat. Zúčastnil se také mobilizace r. 1938, kdy byl přidělen k pěšímu pluku č. 18 do Plzně. Poté byl převelen na pohraniční opevnění u Kladrub u Stříbra. Dle přiznání z r. 1939 choval 8 krav, 3 jalovice, 3 býky, 5 telat, 2 telátka, dále 5 sviní a 3 prasata, dále 4 koně-kobyly a hojně drůbeže.

     V důsledku neustálých odvodů koní a dobytka pro válečné potřeby nacistů, zakoupil r. 1941 traktor zn. Škoda, což bylo v obci novinkou a senzací, byť byly neustálé problémy s dodávkou paliva, které bylo možno získat jen na příděl.

 

     Josef Štěpánek byl zvolen r. 1938 obecním kronikářem a jeden čas zastával také úřad starosty (r. 1941-1942).

     Pod neustálým tlakem a nervovým vypětím byl Josef Štěpánek r. 1941 hospitalizován pro nervovou slabost.

     Po skončení války r. 1945 si celá země oddychla a slavila znovunabytí svobody. Tato idyla však netrvala dlouho. Dne 28. února 1948 se mocenským převratem dostali nadobro k moci komunisté a nastalo pronásledování soukromých zemědělců. Cílem vládnoucí garnitury  byla jejich likvidace a kolektivizace vesnice podle vzoru Sovětské svazu. Po rozsáhlých politických přípravách  byla celostátně zahájena akce „K“ – „kulaci“ (slovo z ruštiny, které v překladu znamená „vesnický boháč“), kdy byla využívána Směrnice ministrů národní bezpečnosti, vnitra a spravedlnosti ze dne 22.10.1951, která byla zrušena 18.1.1954. Roku 1955 začala tzv. „druhá vlna kolektivizace vesnice“, která trvala až do počátku 60. let 20. století. Státnímu systému šlo o zabavení majetku soukromých zemědělců, čímž bylo závažnou formou zasaženo do osudů mnoha lidí. Vystěhování zemědělců z jejich domovů, zabavení jejich majetku, zbavení svobody, bylo jedním z nejhorších zločinů státní moci v jejich důsledcích. Lidé ztratili střechu nad hlavou, byli vytrženi se svých rodových a rodinných vazeb, byli nuceni žít ve zcela nevyhovujícím prostředí při naprostém popření lidské důstojnosti.

     Perzekuce rodiny ze strany režimu začala již na počátku 50. let 20. století. Z důvodu třídní nenávisti jim byly cíleně zvyšovány dodávky, které dlouhodobě objektivně nemohla rodina plnit. Přičemž neplnění předepsaných dodávek se trestalo zabavením majetku. Tato snaha je jasně patrná i z toho, že byla rodině již předem zabavena veškerá mechanizace (traktor, mlátičky, pluhy, atd.) a vše bylo předáno Strojní traktorové stanici ve Vodňanech. S vypětím sil tento tlak rodina ustála. Zlom však nastal r. 1952, kdy se stal tajemníkem MNV Kloub Josef Holý (1910-1957), o kterém se vědělo, že má za úkol likvidaci „kulaků“. V důsledku neustálých kontrol plnění dodávek dostala Žofie Štěpánková při jedné takové kontrole dne 6.8.1954 záchvat mozkové mrtvice. Byla nalezena manželem a synem v bezvědomí na dvoře a oba viděli ze statku vycházet tajemníka Holého. Žofie Štěpánková byla ihned převezena do nemocnice v Písku, kde však druhý den dne 7.8.1954 zemřela. Po smrti Žofie Štěpánkové byla její id. ½ statku převedena na Josefa Štěpánka ml..

     Pod tíhou této události a stupňujícím se tlakem předsedy MNV Kloub Františka Brůžka (1914-1968) a předsedy místního JZD Františka Hrubeckého (1905-1990) byl o vánocích r. 1955 Josef Štěpánek st. raněn mozkovou mrtvicí, ochrnul na půl těla a byl převezen do nemocnice v Písku. K této události došlo po zásahu Lidových milicí vedených tajemníkem Holým, kdy jim byly odebrány veškeré zásoby, zapečetěny sklady a stodola.

     Po těchto tragédiích sílil tlak na odebrání statku. Na statku zůstal sám syn Josef Štěpánek ml., který byl neustále pod tlakem tajemníka Holého a Lidových milicí. Bylo mu vyhrožováno internací v uranových dolech atp. Při jedné takové návštěvě byl Josef Štěpánek i fyzicky napaden. Jelikož byla situace více neúnosná, podepsal Josef Štěpánek ml. i za svého otce dne 21.1.1956 bezplatný převod majetku ONV ve Vodňanech prostřednictvím MNV v Kloubě. Dne 16.2.1956 byla sepsána smlouva o bezplatném převodu majetku na Československý stát. Dne 15.3.1956 byl pak Josef Štěpánek ml. na základě iniciace MNV Kloub vystěhován mimo místo trvalého bydliště do obce Horní Moštěnice (okr. Přerov), kam se již r. 1953 provdala jeho sestra Vlasta provdaná Hrubá a kde se již nacházel po propuštění z nemocnice v Písku i jeho otec. Paradoxně špatný zdravotní stav otce zachránil syna Josefa od vystěhování do pohraničí, když dostal svolení se za účelem opatrování o nemocného otce odstěhovat do Horní Moštěnice.

     Po předání majetku dne 12.3.1956 dal tajemník Holý příkaz k vystěhování z obce Kloub do 3 dnů, což bylo realizováno dne 15.3.1956. Rodina se již nesměla do rodné obce vrátit.

     Tímto dnem došlo, po více jak 150 letech, k přetržení kontinuity vlastníků statku č.p. 4 v Kloubě z rodu Štěpánků. Statek byl účelově využíván a plundrován místním JZD, přičemž po restituci majetku v 90. letech 20. století se rodině vrátil devastovaný a rozvrácený majetek, bez jakéhokoliv vybavení a zázemí. V tomto stavu se již jen těžko dalo navázat na zemědělskou tradici usedlosti a bylo rozhodnuto o odprodání majetku. Posléze byly odprodány i lesy. Polnosti zůstávají v dlouhodobém nájmu ZD v Lidmovicích. 

 

     Josef Štěpánek st. zemřel dne 11.2.1977 v Horní Moštěnici a je pochován v rodinném hrobě ve Skočicích.

 

     Další generaci rodu zabezpečil Josef Štěpánek ml. (nar. 19.3.1926), který se přiženil r. 1956 do Brodku u Přerova, když se dne 18.8.1956 oženil s Yvonou Kopcovou (nar. 14.5.1937) a kde jako důchodce žije dodnes. Prošel mnoha profesemi. Vystudoval Střední rybářskou školu ve Vodňanech, později studoval na výpravčího. Profesi výpravčího pak mnoho let vykonával na Olomoucku a Přerovsku. Poté vykonával i jiné profese spojené s železniční dopravou.

     Se svou ženou Yvonou má jediného syna Zdeňka (nar. 28.5.1958 v Přerově), který žije s manželkou Alicí roz. Šnajdrovou (nar. 31.7.1957 v Přerově), dcerou MUDr. Dušana Šnajdra (1925-2000) a Oluše roz. Cvakové (1925-1986), v Kojetíně (okr. Přerov). Zdeněk vystudoval Střední stavební průmyslovou školu v Lipníku nad Bečvou a od začátku 90. let 20. století podniká ve stavebnictví.

    Společně mají dvě děti:

 

- syna Mgr. Ondřeje Štěpánka (nar. 18.2.1982 v Přerově), právníka

- a dceru Mgr. Barboru Štěpánkovou (nar. 8.2.1985 v Přerově), právničku.

 

Dohledaní držitelé Kdanského dvora od r. 1534 do r. 1956

držitel

rok

 

Václav (Vaněk) Daněk

1534

Matěj Daněk

1603

Jakub Daněk

1654

Šimon Daněk (Kdaněk)

1667, 1713

Jakub Gdaněk

1757

Antonín Malý (Anton Klein)

do 25.9.1764

Kníže ze Schwarzenberka

od 26.9.1764 do 30.5.1774

František de Spazierer

od 31.5.1774

Jan Mannlicher

1778

Jan Spazierer

1780

Adalbert (Vojtěch) Mück

1802

Václav I. Štěpánek a Jakub Klíma

od r. 1802, rozdělení dvora na č.p. 4 a 20 (Jakub Klíma)

Václav I. Štěpánek

1805, 1822

Josef I. Štěpánek

1822, 1833, 1845 do 1860

Václav II.  Štěpánek

od 1860 do ca 1895

Josef II. Štěpánek

od ca 1895 do 1925

Josef III. Štěpánek

od 1925 do 1956

Josef IV. Jan Štěpánek

od 1955 do 1956

 
 

 

Sestavil: Mgr. Ondřej Štěpánek, 2011

 

 

Náhledy fotografií ze složky rod Štěpánek


 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář