Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pamětní kniha rodu Štěpánků - textová verze, díl V.

Václav II. Štěpánek (1765-1822) a osudy jeho potomků do dnešních časů

 

     Václav II. Štěpánek (9.8.1765- 27.1.1822) a „Kdanský dvůr“ č.p. 4 v Kloubě

 

     Václav Štěpánek se narodil dne 9.8.1765 v Pohorovicích č.p.1 Martinu Štěpánkovi a jeho ženě Rosině.

     Václav Štěpánek se ve svých 27 letech, dne 12.2.1792, oženil s Kateřinou Karvánkovou (nar. 1774 v Javornici – 2.6.1827 v Kloubě ) z Javornice.

     V záznamech Václav vystupuje nejprve jako chalupník na č.p. 1 v Pohorovicích. Zde se mu narodilo několik dětí:

-          Jan, (nar. 19.2.1793)

-          Josef, (nar. 22.2.1795-1862)

-          Václav, (nar. 15.6.1797)

-          Anna, (nar. 18.2.1799)

-          Jan, (nar. 1800 – 1.12.1800),

-          Marie Anna, (nar. 20.8.1801)

 

     Václavovi se podařilo rodinu stavovsky povznést. Podle tradice kupuje Václav Štěpánek společně s Jakubem Klímou za sumu 4.000 zl. svobodný statek č.p.4 v Kloubě zv. Kdanský, či Kdaňkovský dvůr a všechny parcely si rozdělili rovným dílem. Díl statku Jakuba Klímy byl později označen č.p. 20. Kdanský dvůr koupili pravděpodobně r. 1802, a to od nadporučíka dragounů koburgského regimentu, Adalberta (Vojtěcha) Mücka. Zakoupením svobodného dvora se tak Václav Štěpánek vyšvihl mezi vlastníky svobodných selských dvorů – svobodníky.

     Václav Štěpánek se tak stal prvním vlastníkem Kdanského dvora v Kloubě č.p. 4 z rodu Štěpánků, ke kterému náleželo původně 25 ha polností, luk a lesů. K přečíslování dvora na č.p. 4 a č.p. 20 došlo někdy mezi r. 1819, kdy se naposledy připomíná svobodník Klíma z č.p. 4 a r.1822, kdy se již svobodník Klíma připomíná na č.p. 20. Dvůr v Kloubě č.p. 4 zůstal v držení rodu až do 21.1.1956, kdy byl MNV v Kloubě násilně vyvlastněn a zkolektivizován.

     Na statku č.p. 4 však žil i bratr Václava Štěpánka, Martin Štěpánek (nar. 1762), který  jako „svobodník“ v Kloubě č.p. 4, křtí ve skočickém kostele dne 1. července 1802 syna Josefa. Dne 7. listopadu 1802 křtí ve stejném kostele jeho bratr Václav Štěpánek (nar. 1765),  jako „svobodník“ v Kloubě na č.p.4,  svého syna Martina.

/zápis skočické matriky narozených ze dne 1.7.1802, dle které „…. je křtěn Josef Štěpánek, otce Martina Štěpánka, svobodníka, matky Anny, dcery Václava Kaysera, freytra od slavného regimentu (?). kmotři: Josef Křižák, knížecí bažantník v Radánech, Anežka Nedbalová,mlynářka“/

/ zápis skočické matriky narozených ze dne 7.11.1802, dle které „…. je křtěn Martin Štěpánek, otce Václava Štěpánka, svobodníka, matky Kateřiny, dcery Matěje Karvánka, sedl. z Javornice a matky Maryany, panství Netolice. kmotři: Jan Bakule, sedl. z Lidmovic  a Anna Řihová, svobodník z Pohorovic“ /

/dle zápisu k r. 1801 pro Pohorovice v Soupise poddaných a sirotků panství Protivín, je Václav uváděn ještě v Pohorovicích, ale pozdější zápis na boční straně uvádí, že zde seděl jistý Tomáš Muzika poté, co se Václav s rodinou přestěhoval na Kdanský dvůr do Klouba/

     V Kloubě se Václavovi Štěpánkovi, již jako královskému svobodníkovi, narodily tyto děti:

-          Martin, (nar. 7.11.1802 v Kloubě), který se r. 1827 přiženil do Protivína, zemř. po r. 1849 ve Vodňanech č.p. 158

-          Marie, (nar. 24.7.1805 v Kloubě)

-          Václav, (nar. 1806 v Kloubě – zemř. 3.9.1808 v Kloubě)

-          Kateřina, (nar. 1807 v Kloubě – zemř. 13.4.1808 v Kloubě)

-          Václav, (nar. r. 1809 v Kloubě), od r. 1852 "obilní handlíř a hostinský U Koníčka", zemř. po r. 1857 ve Vodňanech č.p. 83

-          Jan, (nar. 30.11.1812 v Kloubě – zemř. 10.5.1816 v Kloubě)

-          Kateřina, (nar. 18.6.1815 v Kloubě – zemř. 2.1.1816 v Kloubě)

V Kloubě č.p. 4 zemřela dne 1.6.1808 i Václavova starší sestra Marie Magdaléna ( nar. 6.7.1760).

       Václav Štěpánek zemřel v Kloubě dne 25.1.1822 a byl pochován ve skočickém kostele Navštívení Panny Marie dne 27.1.1822.

 

      Václavova žena Kateřina pak zemřela v Kloubě dne 2.6.1827 a dne 4.6.1827 byla pochována.

     V Knihách svobodnických (Libri libertinorum) uložených v Národním archivu v Praze se v knize č. 56 fol. H13 a násl. zachoval opis Poslední vůle Václava Štěpánka.

 

                                                            

 

                                                                                         Text závěti:

 

Den 30. Augl: 1822

                                                                                                           No 1026

 

   Testament Václava Štěpánka ze vsi Kloub č.p. 4, prácheňský kraj, který dne 16. června 1822 vepsán byl.

 

     Předně já odevzdávám duši svou Pánu Bohu.

     Za druhé: Mé tělo, kdyby mne Bůh z tohoto světa povolal, aby od mých sousedů skočickému chrámu doneseno bylo.

     Za třetí: Mé hospodářství aneb nábytek, to všechno odevzdávám mojí manželce Kateřině s celým právem a příslušenstvím do její smrti aneb vůli plnomocnou k vládnutí.

     Ustanovuji Josefa, syna nejstaršího, 29 let starého, za dědice mé poloviny dvora č.p. 4 v Kloubě, za vykázanou sumu 2.000 zl. slovy: dva tisíce zlatých stříbrné mince.

 

     Tu sumu vykazuji a rozděluji mezi děti a manželku.

      Synu Martinovi 500 zl. Slovy: pět set zlatých.

      Synu Václavovi 500 zl. Slovy: pět set zlatých.

 Dceři Marii Anně 500 zl. Slovy: pět set zlatých.

 Manželce 500 zl. Slovy: pět set zlatých

      Suma: 2.000 zl. Slovy: dva tisíce zlatých

     K tomu ale jedno,u i druhému z jeho bratrů a sestře zavazuji Josefa syna, aby on jim svatební vybytí učinil, a je při sobě měl dokud je nějaké štěstí nepotká, to jest když mu budou s prací nápomocni.

     Přitom činím ještě v mé poslední vůli schránku mému nejmladšímu synovi Václavovi, tj. kdyby k lepšímu štěstí nemohl přijíti, tak aby mu byla jedna sednice, komora, půda a jeden chlév do jeho smrti k užívání dána.

     Kterýžto vše matka do své smrti užívati bude, pak po její smrti, on naproti té sumě, otec Václav Štěpánek, odevzdává a vykazuje Josefovi synovi pár koní, 3 krávy a ostatní nářadí, všechno jak stojí a leží jeho býti má z toho ohledu, poněvadž na něj žádnou peněžitou sumu nevykazuji.

     Zde následuje výminek manželky po nebožtíkovi Václavovi Štěpánkovi:

     9 štrychů obilí: žita 4 štrychy, pšenice 2 štrychy, ječmene 2 štrychy, ovsa 2 štrychy

     2 věrtele hrachu

     čtvrt soudku soli

dohromady 9 štrychů obilí.

     Následuje: 6 štrychů brambor jí připadá, a pak 2 kopy zelných hlávek a 20 řbinů (hřebenů)?  lnu. Pšeničné slámy  1 kopu, žitné 1 kopu, a jednu kopu ječné slámy, k tomu ještě 6 centýřů sena a otavy.

     4 Lt.: dva záhony jetele, pak 6 košů ohrabků?, 6 košů plev pšeničných. Následuje: jeden kus zahrady, kteráž od strany sednice na ořech pod hrázku podle dolejšího souseda? hraničíce.

     Kvartýr: jednu sednici, komoru, půdu a chlév.

     Přitom matka jeho má býti s teplem a dřevem do její smrti co spotřebuje zaopatřena.

    

     Na školu odkazuje Štěpánek Václav 6 zlatých.

 

    Podpisy:                                                           Franz Černý, konšel pohorovický – svědek

                                                                             pohorovický Jiřík Vaňata ?, svědek

                                                                             Franz Říha, svobodník

                                     Administrátor

Sigl: dne

1.       Aul: 1821

                              

     Kdanský dvůr, Kloub č.p. 4

     Kloub, ves v Čechách, hejt. Písek, okr. a pš. Vodňany, fara Skočice; 51 d., 370 ob. č. (1890), myslivna a hájovna Radany.  8 domů. bývalo svobodným zvláštním dvorcem. [1]

    Obec Kloub se nachází asi 6km od města Protivín v okr. Strakonice.

     Nejstarší písemná zmínka o vsi je z 1.ledna 1336, kdy král Jan Lucemburský udělil Vodňanům privilegium s darem poloviny Kloubu (tehdy psáno Chlub) a několik dalších vesnic. Tento dar nejspíše zůstal nerealizován, neboť se Kloub později uvádí jako součást rozsáhlého hlubockého panství. Dříve však patřil Kloub s rychtou ve Chvaleticích k "zámku píseckému".

     Zajímavá je zpráva z počátku husitského hnutí, kdy v roce 1416 byla přepadena a vypálena písecká fara. V seznamu útočníků najdeme také obyvatele Kloubu. Z roku 1490 pochází nejstarší urbář hlubockého panství. Kloub je zde zapsán pod správou rychty v nedalekých Chvaleticích. Z hlubockého urbáře pro r. 1490 se dovíme, že zde žili tito osedlí: Jan, Daněk (držel dvě usedlosti), Mácha, Vít, Ouhleda, Heryně, Kohút, Janek, Hustý, Kropáč, Dubec, Vácha a Velek.

     Majitelem hlubockého panství se po králi stal podnikavý šlechtic Vilém z Pernštejna a na Helfštýně, který celé hlubocké panství koupil za 24.000 zl.uh.. Poté byl Kloub značnou část 16. století v majetku nižší šlechty ( Vamberští z Rohatec, Čejkovští z Čejkova). Roku 1562 koupil panství hlubocké velmož Jáchym z Hradce. Roku 1590 se Kloub dostal opět k Písku, Roku 1640 byl prodán Mikuláši Divišovi Radkovci z Mirovic, který jej prodal hrabatům z Wrtby. Rod Wrtbů posléze Kloub prodal k protivínskému panství schwarzenberskému, ke kterému přináležel až do první pozemkové reformy r. 1921.                       

     Bývalý Kdanský dvůr (dnes č.p.4 a 20) se nachází přímo na návsi na jejím horním konci při cestě směrem do Dvorců a Radán. Naproti něj se také nachází tzv. "ušatá" kaplička ( tyto "uši" jsou typickým architektonickým znakem místního selského baroka) z roku 1818. Před statkem č.p. 20 se natáčela scéna k filmu "Strakonický dudák".

     Kdanský dvůr byl odpradávna svobodný.

     Prvním známým svobodníkem na Kdanském dvoře byl Václav Daněk, který v roce 1534 svědčil spolu s Machem z Lidmovic a Jarošem ze Skočic zemanovi Šimkovi z Javornice na kupní smlouvě, kterou kupoval za 1.000 kop gr.  dva rybníky – „Hluboký“ a „Zámecký“ při královském městě Vodňanech. V roce 1603 zde hospodařil svobodník Matěj Daněk, jehož potomci zde žili až do konce 18. století ( r. 1654 je uváděn v berní rule svobodník Jakub Daněk, který vlastnil 45 strychů polí a větší počet dobytka, r. 1667 Šimon Kdaněk, taktéž r. 1713. R. 1757 se zde připomíná Jakub Gdaněk. Je tedy zřejmé, že svobodný dvůr v Kloubě dostal svůj název od rodu Daňků či Kdaňků).

     Dne 26. 9. 1764 koupila protivínská vrchnost (knížata Schwarzenberkové) od vídeňského měšťana Antonína Malého (Anton Klein) Kdanský dvůr za sumu 6.000 zl.. Dne 31.5.1774 zakoupil dvůr „Kdánský“ František de Spazierer, vrchní ředitel buqoiského panství. Roku 1778 se uvádí na svobodném dvoře č.p. 4 svobodník Jan Mannlicher, r. 1780 Jan Spazierer, který zde nejspíše seděl až do konce 18. stol. Roku 1802 se jako majitel dvora č.p. 4 uvádí již zmiňovaný Adalbert (Vojtěch) Mück, nadporučík koburgského dragounského pluku. Pravděpodobně ještě téhož roku přešel dvůr č.p. 4 na Václava Štěpánka a Jakuba Klímu, který dle tradice zakoupili za 4.000 zl. a statek si rozdělili rovným dílem na polovinu. Polovina statku (dnešní č.p. 4)   zůstala v rodě až do roku 1956, kdy byl zkolektivizován a majitelé, Josef Štěpánek st. a Josef Štěpánek ml., vyhnáni.

     Kdanský dvůr byl mezi r. 1819 a r. 1822 přečíslován, čímž vznikla vedle stávajícího č.p. 4 nová usedlost č.p. 20, která si dodnes zachovala selskobarokní ráz a na kterém hospodařil sňatkem spřízněný rod Klímů.

     Ke svobodství v Kloubě patřily také chalupy č.p.21 a 8, kde se říkalo "V Židovně", bydleli v nich Židé, kteří na pozemcích patřících ke dvoru vyráběli tzv. „flůs“- draslo, základní bázi pro výrobu mýdel. Svobodníci z Klouba a sousedních Pohorovic často vedli spory se Schwarzenberky  týkající se práva honu na svých pozemcích.

     Svobodníci z Klouba a Pohorovic organizačně spadali pod tzv. „svobodnickou čtvrť“, kterou zastupoval starosta svobodníků sídlící v Klášterském Mlýně u Kašperských Hor.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------

     Dne 2. září r. 1667 podal Šimon Kdaněk žalobu, císařský svobodník ze vsi Klouba na svého otčíma Jakuba Boušku, že o něm roztrušuje nešlechetné řeči. Bouška si vzal totiž Kdaňkovu matku, a ta ho brzy začala mrzet, protože byla 60 let stará. Mluvil o ní, že ho vábila, k sobě přikouzlila růží, kterou mu dávala do bílého chleba. Když toho nikdo nic nedbal, zesílil palbu a pomlouval svou ženu, že zneužívala svého vlastního syna. Jsa žalován odmítal jakékoli důkazy, odkazoval se na pány místodržící, jako na ochránce. Později se odvolával na Boží soud, konečně dohnán do úzkých, doznal s lítostí, že si všechny ty ohavnosti vymyslil z velké zlosti a závisti. Bouška se choval na radnici vodňanské, kde se tato podivná pře projednávala, velice sebevědomě, šupkal si po světnici jako potřeštilý, když odpovídal, točil kloboukem a oháněl se příslovím: „Čiň právě – neboj se císaře ani krále“. [2]

 

[1] Ottův slovník naučný

      [2] Mostecký, V.: Dějiny královského města Vodňan, II. díl, 1940  

 

 

Náhledy fotografií ze složky rod Štěpánek


 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář