Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pamětní kniha rodu Štěpánků - textová verze, díl IV.

Javornicko-dunovská větev Víta Štěpánka

 

     Exkurz doby pobělohorské

     České země se po 30 letech válek a drancování začíná opět vzmáhat. Pobělohorská šlechta si na venkově začíná budovat letní sídla (zámečky) ze zdrojů pocházejících zejména z výnosů velkostatků, využívajících práci poddaných. Prosperují i statky sedláků zásobujících především místní trhy. Současně s tímto dochází k podstatnému zrychlení v minulých dobách započaté sociální diferenciace obyvatelstva. Ta se nebývale odráží především ve stavební struktuře domů a venkovských dvorů a stavení, odpovídající bydlení jednotlivých vrstev. Na venkově tak žijí bohatí sedláci vlastnící velké usedlosti i rozlehlé výměry polností, ale také drobní vlastníci, tzv. domkáři, chalupníci či tzv. „podsedci“ (neboli poddaní poddaných). Jejich výměry polností jsou podstatně menší a skromnějších rozměrů je i dům a hospodářské stavby. Nemalé zastoupení měla rovněž nemajetná chudina a bezzemci, pracující na dvorech sedláků, žijící zde za byt a stravu. Na vesnici žijí také příslušníci svobodných a privilegovaných povolání, jako jsou mlynáři a kováři.

     Roku 1719 vymírá rod Eggenberků a jejich rozlehlá jihočeská panství dědí příbuzný rod Schwarzenberků, který se v jižních Čechách v sekundogenituře - tzv. Orlické větve, dožil dnešních dní.

 

     Vít Štěpánek (1671-1732)

     Vít Štěpánek se narodil dne 6.6.1671 jako druhý nejstarší syn Jiřího a Mariany. 

     Jelikož rodný statek po smrti otce r. 1698 převzal starší bratr Matěj, Vít se stal mistrem kovářským. Podle svého zaměstnání byl také někdy psán jako „Vít Kovář, Vít Trnka či Vít Štěpán“. Dle Soupisu poddaných, sirotků a vdov na panství Protivín je k r. 1721 v Dunovicích uváděn jako kovář Vít Trnka z Javornice (zajisté šlo o Víta Štěpánka).

     Matěj byl dle zápisu z pozemkové knihy panství Helfenburk (Netolice) z let 1597-1709 /sign. V AU 1b/, povinen svému mladšímu bratru vyplácet dědický podíl z rodného statku v Tourově.

    Kovářské řemeslo patřilo ke svobodným povoláním, kovář byl tak osobou svobodnou a privilegovanou. Hlavním požadavkem vesnického hospodářství byla funkčnost, proto se vesničtí kováři zaměřili na zemědělské náčiní, jeho údržbu a výrobu. Lze tvrdit, že v Evropě se kováři zabývající se řemeslem na vesnici vyčlenili v průběhu 14. století. V této době se kovářská díla rozdělila na tzv. kovářská díla bílá (výroba a údržba nářadí) a kovářské dílo černé (podkovářství a kovářská práce na vozech).

     Vesnické kovářství neprocházelo téměř žádným vývojem, respektive vývoj byl závislý na vývoji zemědělství. Přesto i zde kováři vytvářeli díla se snahou o zdobnost a snažili se určitým způsobem napodobovat moderní styl. V českých zemích se velká část kovářů neuživila pouze kovařinou a měla ji jako doplňkovou činnost k hospodaření na svém statku. Navíc většina větších statků, měla i malou výheň a drobné opravy si tak tito zemědělci dělali sami. Poměrně specifickým prvkem byly obecní kovárny, které obec pronajímala kováři. Z tohoto pronájmu plynuly jisté výsady a jisté povinnosti. Kováři se svými rodinami žili často kočovným způsobem života. Podle potřeby se kováři stěhovali po kraji. Byli většinou na určitou dobu najímání obcí, kde v obecních kovárnách provozovali své řemeslo.

           V kovářství se vyvinuly určité zásady a obyčeje.

Např. když v sobotu kovář skončil práci, třikrát silně udeřil do kovadliny. To proto, aby  ďábel, který je v podzemí zakován v řetězech, se  neuvolnil z okovů a na zemi pak neškodil.

           Kladivo se nemá nechávat přes noc na kovadlině-to pak druhý den velice bolí ruce.

                                     

     Vít se oženil až ve svých 31 letech, r. 1702 s Dorotou Koubovou z Javornice (nar. asi r. 1677 v Javornici – zemř. po r. 1757). Vít pak odešel z Tourova do Javornice, kde provozoval kovářskou živnost.

/ zápis k r. 1757 pro Dunovice v Soupise poddaných a sirotků panství Protivín, dle kterého je zřejmé, že Dorota, vdova po Vítu Štěpánkovi se dožila věku nejméně 80 let/ 

/zápis z matriky oddaných Vlachova Březí z r. 1702 o svatbě z Tourova, kde si Vít Štěpánek, syn po nebožtíkovi Jiříkovi Štěpánkovi bere za ženu Dorotu, dceru po nebožtíkovi Václavovi Koubovi z Javornice, mimo jiné v přítomnosti též Jiříka Květoně z Tourovýho“/

/zápis k r. 1720 pro Dunovice v Soupise poddaných a sirotků panství Protivín, dle kterého je zřejmé, že k tomuto datu se Vít Štěpánek (zvaný Vít Trnka !) dostal z Javornice do Dunovic na místní obecní kovárnu právě po Jakubovi Trnkovi. Je zde také zachycen rozdíl ve věku szna kašpara, kterému dle tohoto zápisu bylo k r. 1720 9 let, tzn. že se narodil asi r. 1711, což však neladí s matričním zápisem o narození Kašpara r. 1704. Je tedy možné, že Kašpar nar. r. 1704 zemřel jako dítě a dalšímu synovi nar. r. 1711 tak dali rodiče jméno stejné/

     Po narození Marie však rodina odešla do Dunovic (u Cehnic, okr. Strakonice). V Dunovicích se Vítovi také narodil pravděpodobně poslední potomek, syn Jiří (nar. 24.4.1722).  Vít zde dne 25.10.1732 ve svých 61 letech také zemřel.

/zápis k r. 1722 pro Dunovice v Soupise poddaných a sirotků panství Protivín, dle kterého je zřejmé, že Vít Trnka je zván podle svého původního příjmení Štěpán –Štěpánek/

/dle zápisu k r. 1730 pro Dunovice v Soupise poddaných a sirotků panství Protivín, dle kterého je Vít Štěpánek v kovárně „na verštatě“, ale že již nemůže pracovat/

/zápis o smrti Víta Štěpánka z Dunovic ze dne 25.10.1732 v matrice zemřelých, „….pochován jest Vít Štěpánek, kovář, ve Chrámu Páně Paračovským, starý 70 let, byl všemi svátostmi zaopatřen“/

      Je však možné, že Vít, jako kovář působil i v jiných vsích kraje, avšak o těchto se nepodařilo dosud najít žádné údaje.

     Doloženými potomky Víta Štěpánka a Doroty Koubové jsou:

-          Kašpar, (nar. 6.1.1704/1711) v Javornici, kovář v Krajníčku a v Dunovicích

-          Václav, (nar. 29.2.1708), v Javornici

-          Alžběta, (nar. 13.5.1710), v Javornici

-          Matěj, (nar. 5.2.1713 v Javornici – 2.1.1752 v Dunovicích, kovář v Dunovicích)

-          Vavřinec, (nar. 30.7.1715), v Javornici, od r. 1736 byl na vojně

-          Marie, (nar. r. 1718) v Javornici

-          Jiří, (nar. 24.4.1722) v Dunovicích

 

     Vít Štěpánek tak r. 1702 založil rodovou větev Javornicko-dunovskou, která posléze Vítovým vnukem Martinem (nar. 1730) přešla r. 1757 ve větev Pohorovicko-kloubskou.

 

     Kašpar Štěpánek (1704/11 – 1765)

 

     Prvním doloženým synem Víta Štěpánka a Doroty Koubové je Kašpar Štěpánek, nar. 6.1.1704 v Javornici (dle Soupisu poddaných na panství Protivín je Kašpar r. 1721 uveden ve věku 10 let, tzn. narodil by se r. 1711. To by mohlo být způsobeno tím, že první syn Kašpar nar. 1704 zemřel před r. 1711 a syn narozený r. 1711 byl pojmenován také jako Kašpar (srov. viz. předchozí kapitola).

 

    Kašpar byl stejně jako jeho otec kovářem. Kašpar se oženil ve svých 25 letech r. 1729 v Javornici s Kateřinou Kahovcovou z Javornice (nar. 1711 – 14.9.1767).

     Pisatel záznamu o svatbě - kaplan František A. Hlaváč však zřejmě v matrice oddaných zaměnil otce se synem, když uvedl, že se ženil Vít, syn Kašpara Štěpánka. Kašpar by tak ve svých 25 letech musel mít dospělého syna Víta, což je nesmysl. Nepodařilo se ani nalézt případného jiného Kašpara Štěpánka, který by byl ve věku Víta Štěpánka a který by tedy mohl mít dospělého syna Víta. V návaznosti na další dochované zápisy lze tedy uzavřít, že se skutečně pisatel předmětného zápisu zmýlil a že se ženil skutečně Kašpar, syn Víta Štěpánka z Dunovic.

/ dle zápisu k r. 1728 pro Dunovice v Soupise poddaných a sirotků panství Protivín, je zřejmé, že Kašpar byl na kovárně v Krajníčku jako kovářský učeň/

/ dle zápisu k r. 1729 pro Dunovice v Soupise poddaných a sirotků panství Protivín, je patrné, že Kašpar se toho roku v Krajníčku oženil a že je na zdejší kovárně. Tento údaj tak dokládá chybu v zápise kaplana Františka A. Hlaváče (viz. výš)/

      Nedlouho po svatbě se Kašparovi narodil dne 30.9.1730 syn Martin. Z matričního zápisu vyplývá, že se syn narodil v Krajníčku. Je tedy zřejmé, že Kašpar vykonával kovářské řemeslo v této vesnici. Poté, co r. 1732 zemřel Kašparův otec, přesídlil s rodinou do Dunovic. Zde pak Kašpar Štěpánek žil až do své smrti dne 14.2.1765 a byl pochován u kostela v Paračově.

/ dle zápisu k r. 1733 pro Dunovice v Soupise poddaných a sirotků panství Protivín, je Kašpar Štěpánek s rodinou uváděn již v Dunovicích, kde převzal kovárnu po otci Vítovi/

    Kašparova žena Kateřina pak zemřela v Dunovicích dne 14.9.1767.

/zápis v Gruntovní knize Vs Protivín (1700-1850), informace o posloupnosti na chalupě postavené r. 1705 v Dunovicích na pozemcích odkoupených od vrchnosti, po Šimonu Nowotném je možné předpokládat, že uváděným Štěpánkem byl Vít, který v Dunovicích byl od r. 1722 prokazatelně, následoval pak jeho syn Matěj (nar. 1713)/

/zápis v Gruntovní knize Vs Protivín (1700-1850), r. 1738 Matěj Štěpánek se souhlasem protivínského a štěkeňského panství vystavěl na obecních pozemcích kovárnu, provozovanou jeho bratrem Kašparem, kovářem/

/ zápis v Gruntovní knize Vs Protivín (1700-1850) nás informuje o tom, že dne 18.11.1763 dostal kovář Kašpar Štěpánek povolení vystavět v Dunovicích svým nákladem chalupu při kovárně „hned v konci druhé štěpánkovské chalupy“ a že ji r. 1765 postoupil svému synu Ondřejovi, kováři s tím, kolik má být vyplaceno vdově Kateřině a sourozencům/

     Doloženými potomky Kašpara Štěpánka a Kateřiny Kahovcové jsou:

-          Martin, (nar. 30.9.1730 v Krajníčku – 3.7.1795 v Pohorovicích)

-          Jakub, (nar. 27.4.1733 v Dunovicích) r. 1765 byl na vojně

-          Magdaléna, (nar. 4.8.1735 v Dunovicích)

-          Ondřej, (nar. 8.11.1736 v Dunovicích – 11.2.1796 v Dunovicích), převzal kovárnu po otci

-          Tomáš, (nar. 1739 v Dunovicích  - 1765 v Dunovicích)

 

     Martin Štěpánek (1730-1795) a jeho přesídlení z Dunovic do Pohorovic

 

     Nejstarším synem Kašpara Štěpánka a Kateřiny Kahovcové je Martin Štěpánek, který se narodil v Krajníčku dne 30.9.1730.  

/dle zápisu k r. 1756 pro Dunovice v Soupise poddaných a sirotků panství Protivín, je Martin uváděn jako tovaryš kolářský/

     Až do své svatby dne 2.2.1757 s Rosinou Pekařovou z Pohorovic (nar. 1739 v Pohorovicích) - žil Martin v Dunovicích. Po svatbě se Martin odstěhoval do Pohorovic (dnes obec Pohorovice-Kloub, okr. Strakonice) na č.p. 1, na č.p. 2 bývala obecní kovárna. Martin však kovářské řemeslo nejspíš nevykonával. Je uváděn jako „rotarius“ (kolář), někdy jako „carpentarius“ (tesař).

/dle zápisu k r. 1757 pro Pohorovice v Soupise poddaných a sirotků panství Protivín, je Martin uváděn již v Pohorovicích, kde převzal chalupu po Václavovi Černým/

/dle zápisu k r. 1758 pro Dunovice v Soupise poddaných a sirotků panství Protivín, je Martin uváděn jako Štěpánek neb Černý (příjmí po chalupě)/

     Kolářství patří mezi základní tradiční řemesla, která po staletí ovlivňovala život a hospodaření člověka. Lidé těmto řemeslníkům říkali koláři, kolodějové či nápravníci, ostatním také podstavkáři.

     Byli to skuteční odborníci a mistři svého řemesla. Kolář byl vedle kováře, s nímž nezbytně spolupracoval, pro vesnici nepostradatelný a vážený. Poměrně často je nacházíme ve společném cechu, protože pracovali na společném díle. Kolář vytvořil dřevěné dílo, které kovář okoval. Pro pořádek mezi nimi byl kovář povinen koláři vůz okovat, ale sám nesměl vozy překupovat a obchodovat s nimi. Kování nebylo pouze funkční, ale neslo i prvky výtvarné a ozdobné, každý hřeb byl ručně vykován na kovadlině. Byla to nádhera, když hotový vůz stál před kovárnou.

     Koláři se po staletí zabývali výrobou vozů všech druhů, kočárů, dopravních saní, jejich dřevěných součástí, zejména loukoťových kol, hospodářského nářadí jako jsou pluhy, brány, válce, trakaře, kolečka a nespočetné množství dalších výrobků.

     Vzhledem k tomu, že Pohorovice č.p. 1 neslo tzv. „po chalupě“ příjmení „Brabec“, je Martin Štěpánek ojediněle uváděn také jako „Martin Brabec“. 

     Se svojí ženou Rosinou měl Martin několik dětí:

-          Annu, (nar 21.2.1758)

-          Marii Annu, (nar. 6.7.1760 – zemřela dne 1.6.1808 v Kloubě č.p. 4)

-          Martina, (nar. 9.11.1762), r. 1801 je zmiňován jako "mistr kolářský u císařského dělostřelectva", zemř. po r. 1831 ve Vodňanech č.p. 139

-          Václava, (nar. 9.8.1765), [1]

-          Josefa, (nar. 13.3.1770)

-          Jana, (nar. 10.6.1774)

-          Matyáše, (nar. 1777)

 

     Martin Štěpánek zemřel v Pohorovicích č.p. 1 dne 3.7.1795, jeho žena Rosina zemřela jako 75 letá dne 11.1.1814 již v Kloubě č.p. 4.

 

     Pohorovice, Podhorovice i Podhořovice, ves v Čechách, hejtm. Písek, okr. a poš. Vodňany, fara Skočice; 28 d., 210 ob. č. (1890). Slula původně Podhoří, náležejíc r. 1228 klášteru svatojiřskému v Praze. Roku 1590 Štěpán Vamberský z Rohatec odprodal zde dva dvorce městu Písku, brzy potom jinou část vesnice týmž měšťanům Jindřich Brežský z Ploskovic. Obojí r. 1640 postoupeno Mikuláši Diviši Radkovcovi k Drahonicům. Třetí díl osadili král. svobodníci, kteří spravovali se rychtou Kašperskohorskou. [2]

 

[1] Zde je třeba uvést, že zapisovatel křtu do matriky kaplan František Holý omylem uvedl jméno otce místo Martin, lat. Martinus, jako Matěj, lat. Mathias, přičemž žádný Matěj Štěpánek v té době v Pohorovicích nežil. I kmotrové a svědci jsou buď stejné osoby nebo rodinní příslušníci této osoby, tak  jako v jiných případech křtů dětí Martina Štěpánka.

 

[2] Ottův slovník naučný

 

 

Náhledy fotografií ze složky rod Štěpánek


 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář