Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pamětní kniha rodu Štěpánků - textová verze, díl III.

Štěpánek z Taurowýho, Matěj Štěpánek, Ondřej I. Štěpánek, Jiří Štěpánek, 30 letá válka a bavorovská větev rodu

     Historický exkurz

     Třicetiletá válka (1618-1648) výrazně poznamenala život v našich zemích. Vlivem válečných útrap (vojenská tažení, četné morové epidemie) a emigrace došlo k výraznému snížení počtu obyvatel (v Čechách téměř o polovinu, na Moravě o třetinu). České země utrpěly ztráty ekonomické tažením vojsk a s tím souvisejícím drancováním (již r. 1619 proběhla jedna z prvních bitev třicetileté války nedaleko Vodňan, u Záblatí, kde se střetla stavovská armáda generála Mansfelda a habsburská armáda pod vedením maršála Buquoye). Třetina polnosti zůstala ladem a třetina statků, usedlostí byla buďto vypálena nebo zpustla. Válka skončila v roce 1648 podepsáním vestfálského míru. Situace na českém venkově byla neutěšená. Všude byla vidět zkáza a zpustlá krajina. Opuštěné, částečně nebo zcela vylidněné vesnice, zubožené obyvatelstvo.

 

     Štěpánek z Taurowýho (ca 1550 – 1598/1600, mor 1599? )

 

     Štěpánek z Taurowýho (pravděpodobně syn či vnuk předchozího Štěpánka z Taurowýho, zmiňovaného r. 1547) je v prozatím dohledaných písemných pramenech zmiňován pouze jednou, a to v účtech panství Helfenburk v době, kdy patřilo Obci města Prachatice (1593-1620). V pozemkové knize panství Helfenburk, zhotovené prachatickými úředníky (1593-1618), však zápisy pro Tourov chybí, byť měl být součástí panství helfenburského, avšak pouze s tím, co zde Petru Vokovi z Rožmberka patřilo. V této pozemkové knize jsou uvedeni u jednotlivých vsí panství jednotliví hospodáři, ceny „tzv. šacuňky“ jejich statků, dědicové, nástupci, věřitelé atd.. V této pozemkové knize však nejsou známky po nějakém oddělování či trhání stránek, proto je absence celé vsi Tourov i po odečtu toho, co zde Rožmberkovi nepatřilo, záhadou. Jednotlivá jména obyvatel Tourova se však zde přesto vyskytují, většinou jako věřitelé toho kterého hospodáře z okolních vsí. Tak jsou nepřímo dochovány z této doby i zprávy  o Štěpáncích z Tourova. Např. se vyskytuje jméno Štěpánka z Tourova r. 1615 (pravděpodobně se jedná o Matěje Štěpánka, viz. níž), když měl pohledávku ve výši 4 kopy a 12 grošů na statku zemřelého Jana Peczky v Krajníčku, kdy tato částka mu byla dědici statkutéhož roku vyplacena.

     První zápis pochází z r. 1597, kdy Štěpánek svědčí spolu s javornickým rychtářem Janem před úředníky Obce města Prachatic - Samuelem Nádlem a Jiříkem Nádlem, že Dorota, matka Vavřince Jaroše z Tourova, syrotka po nebožtíkovi Jarošovi, který r. 1586 zemřel, „…jsaucí věkem sešlá…“ odpouští svému synovi doplacení 16 kop a 15 grošů míšeňských s tím, aby ji tento „…k smrti dochoval, stravou opatroval…“.

Další zápisy zápis pochází z r. 1598. Z prvního zápisu vyplývá, že jistý Havel dlužil Štěpánkovi za pivo 1 kopu a 1 groš. Je tedy zřejmé, že Štěpánek byl oprávněn vařit pivo, či pivo šenkovat. Oprávnění pivo vařit patřilo mezi tzv. práva propinační. Takové právo bývalo hojné u svobodníků. Je možné, že Štěpánek při svém statku provozoval také krčmu, jelikož dle urbáře z r. 1589 byly v Tourově tři osedlí a krčma.

 

Mimo pozemkové knihy se zachovali informace o Štěpáncích z Tourova v již zmiňovaných účtech panství Helfenburk.

Dle zápisu z r. 1598 (zápis z účetní knihy panství Helfenburk) je patrné, že Štěpánek prodal do panského dvora Štětína (pod Helfenburkem) mladou krávu s teletem za 5 kop a 20 grošů.

     Další záznam pochází z r. 1600, kdy „Štěpánka z Taurowýho“ kupuje ze dvora Štětína žito. Zdá se tedy, že hospodář Štěpánek zmiňovaný r. 1598, do r. 1600 zemřel a statek převzala vdova.              

      Tomuto napovídá i ta skutečnost, že v letech 1598-1599 zuřil v Čechách mor, před kterým i císař Rudolf II. musel utéci z Prahy do Plzně. Je tedy možné, že tento, prozatím jménem neznámý Štěpánek, zemřel na morovou nákazu. Vdova Štěpánková se v zápisech vyskytuje ještě r. 1604,  od r. 1608 už je zase uváděn Štěpánek.

     Vdova Štěpánková hospodařila ještě r. 1604, když jí hospodář Pavel Honsa z Krajníčka vyplácel dlužných 18 grošů.

     Po r. 1604 (snad r. 1608) již nejspíš dospěl (snad) nejstarší syn nebožtíka Štěpánka (Matěj) a převzal po vdově hospodářství.

      Pokud budeme brát jako věk nabytí plnoletosti, ve kterém se Matěj mohl stát hospodářem na rodném statku, dosažení ca 23 roku života, pak - pokud se ujal statku někdy po r. 1604, (pravděpodobně r. 1608, směna koní, viz. níž) musel se narodit kolem roku 1585. V době smrti jeho otce mu mohlo být ca 15 let. Matka se již pravděpodobně znovu nevdala a vyčkala synovi zletilosti. Matějův otec se tak mohl narodit kol r. 1550 a mohl tak tedy být i synem Štěpánka z Tourova zmiňovaného r. 1547 v urbáři panství Helfenburk a Jinín.

      Roku 1608 se dochovala zmínka o směně neboli „frajmarku“ koní uskutečněné mezi šafářem (snad Štětínského dvora) a Štěpánkem z Tourova. Podle něj měl Štěpánek vyměnit ročního hřebce za „herku“ tzn. za staršího koně.

Poprvé je jménem Matěj Štěpánek uveden r. 1608, když koupil ve dvoře Štětíně sýr.

     Velice zajímavou informaci podává další zpráva z r. 1608 podle níž úředník panství helfenburského vyplatil Mikuláši „Varhaníkovi“ sirotkovi „legitymu“ tzn. dědický podíl, který měl tento na Štěpánkovském statku v Tourově v částce  8 kop grošů, když jej poté, co těžce onemocněl a ležel ve vyškovském špitále / „…kterýž ve Městě Vyškově ve špitále nemocný těžkou raněn jsa…“/, prodal Obci města Prachatice.

      Tento zápis je zajímavý jednak tím, že nám poskytuje informaci o dědici (snad synovi) zemřelého hospodáře Štěpánka ( na mor r. 1599 ?), který se jmenoval Mikuláš. Dále také informaci o tom, že tento Mikuláš byl pravděpodobně varhaníkem (proto příjmí „Varhaník“) až ve vzdáleném jihomoravském městě Vyškově, které patřilo olomouckému biskupovi a zde onemocněl a ležel ve zdejším špitále.

       Matěj Štěpánek z Tourova (ca 1585- 1645/1646)

       Matěj byl tedy pravděpodobně synem předchozího hospodáře Štěpánka, který zemřel snad r. 1599 možná na morovou nákazu. Víme, že Matěj se výslovně v zápisech objevuje r. 1608, když kupoval sýr, ale první ucelenejší zápis vypovídající o Matěji Štěpánkovi se nachází v pozemkové knize panství Netolice /fol. 152-156, dále str. 420, signatura V AU 1b/, a to ze dne 22.10.1625, kdy Matěj Štěpánek koupil pustý Vaňáskovský dvůr ve Sviněticích (dnes místní část města Bavorova) za 207 kop grošů míšeňských.

     Dle „Register urburních Jeho Milosti knížete z Eggenberku panství netolického, lhenického a helfenburského obnovených r. 1642“ se uvádí ve vsi Taurowým Matěj jako hospodář na největším statku (usuzuji tak z výše odváděných úroků na sv. Jiří, sv. Jakuba a sv. Havla). Matěj platil ještě navíc za tzv. „rejty“ (pozemky v nájmu). Zápisy však jsou evidentně pořízeny dodatečně, jelikož Matěj Štěpánek r. 1642 již na statcích nehospodařil. Štěpánkovský dvůr v Tourově postoupil synovi Ondřejovi r. 1637 a dvůr ve Sviněticích r. 1641 svému zeti Pavlovi Kohoutovi.

     Z r. 1625 pochází také zajímavá informace, když po smrti Matouše Svěchoty z Tourova byl „šacován“ jeho dvůr, tak tento „šacuňk“ prováděl Matěj Štěpánek, který byl toho času konšelem, tedy zástupcem javornické rychty, pod kterou tehdy Tourov spadal.

/Konšel byl spolupracovníkem rychtáře, jeho zástupcem, který měl povinnost jej podporovat. Všechny důležité listiny spolupodepisoval s rychtářem. Spolu s rychtářem vyjednával s vrchností, společně ručili za plnění povinností poddaných vůči vrchnosti, ručili za pořádek ve vsi, bděli nad právy a výsadami obce. Konšel byl přísedícím vesnických soudů, spolu s rychtářem projednával dědictví/

     Další zápis z gruntovní knihy pochází z r. 1637, kdy Matěj Štěpánek převedl svůj dvůr Štěpánkovský v Tourově, který měl „zcela splacený, ale pustý zůstávajíc“ za sumu 150 kop grošů míšeňských na svého syna Ondřeje Štěpánka. Ondřej byl povinen cenu dvora splácet svému otci, jako předchozímu hospodáři, dále své sestře Evě Vondrysové (Vondrejsce) provdané do Budyně a po smrti svého otce svým neteřím po sestře Magdaléně Kohoutové (Kohoutce) (zemřelé kolem r. 1650) - Dorotě a Anežce (Anýžce).

     Dne 26.6.1641 Matěj Štěpánek Vaňáskovský dvůr ve Sviněticích, zřejmě pro své stáří, prodal svému zeti Pavlu Kohoutovi (byl manželem jeho dcery Magdalény), a to za částku 250 kop grošů míšeňských. Matěj Štěpánek stačil na tento dvůr z kupní ceny uhradit částku 93 kop gr. míšeňských a zbývající částku 114 kop gr. míšeňských se zavázal splácet kupující – zeť Pavel Kohout. Pavel Kohout se také zavázal vyplatit Matěji Štěpánkovi částku 95 kop gr. míšeňských, když ještě toho roku Matěj Štěpánek svolil, aby 50 kop gr. míšeňských z této sumy bylo spláceno dceři Magdaléně Kohoutové.

     / Léta 1641 dne 26. juli Matěj Štěpánek nemoha zůstávaje za naddotčený dvůr 114 kop gr. míšeňských dopláceti ten a takový se vším příslušenstvím nemoha sám hospodařiti prodal Pavlovi Kohoutovi, zeti svému za 250 kop. gr. míšeňských. Z toho Matějovi, předešlýmu hospodáři gruntu má vyplatit 95 kop gr. míšeňských. Téhož léta Matěj, předešlý hospodář, Mandaleně, dceři své a manželce Pavla Kohouta dobrovolně z toho co bráti má vypsati povolil 50 kop gr. míšeňských. /

     Z výše uvedeného vyplývá, že Matěj Štěpánek mezi lety 1625 až 1637, hospodařil současně na dvou dvorech, a to na Štěpánkovském dvoře v Tourově a na Vaňáskovském dvoře ve Sviněticích. Je však možné, že na některém z těchto dvorů fakticky hospodařil jeho syn Ondřej nebo jiný příbuzný, např. zeť Pavel Kohout. Zřejmě pro stáří převedl r. 1637 nejdříve rodný dvůr v Tourově na syna Ondřeje a ponechal si dvůr ve Sviněticích, který pak za 4 roky prodal právě zeti Pavlu Kohoutovi. Lze předpokládat, že na Štěpánkovském dvoře v Tourově Matěj hospodařil asi od r. 1608, někdy po tomto datu  se snad narodil i jeho syn Ondřej. Z Berní ruly pro r. 1654 se dozvídáme, že Vaňáskovský dvůr měl 23 strychů polností, tedy o něco málo více než měl dvůr Štěpánkovský v Tourově, který dle Berní ruly měl 21 strychů polností. Matěj tedy mohl obhospodařovat 44 strychů polností, což  v této době nebylo málo.

     Další osudy Vaňáskovského dvora od r. 1650 do r. 1708 jsou následující.

     Dne 26.3.1650 se dvora ujal Jan, syn Pavla Vodáka z Obory ( u Netolic) za sumu 250 kop gr. míšeňských. Pavel Kohout totiž kolem r. 1647 zemřel a na dvůr se dostal Václav Tkadlec z Obory (u Netolic), který na něm hospodařil 3 roky, avšak neměl na něm „žádného zápisu“ a nic z dluhu po Pavlovi Kohoutovi nevyplatil.

/ Léta 1650 dne 26. martii po smrti Pavla Kohouta slove Vaňáskovský (?) ve vsi Sviněticích, na kterém Václav Tkadlec od Obory přes 3 léta byl na něj žádného zápisu neměl, a nic nevyplatil, pošacován skrze rychtáře a konšely rychtářství svinětického za 250 kop gr. míšeňských v kterémž šacuňku jej ujal Jan, syn Pavla Vodáka od Obory. /

     Nový hospodář Jan Vodák  měl vyplácet na dluh nebožtíka Matěje Štěpánka částku 20 kop gr. míšeňských, který má být vyplacen jeho dědicům, a  to: Ondřeji Štěpánkovi 25 kop gr. míšeňských, Evě Vondrysové do Budyně 25 kop gr. míšeňských, sirotkům po Magdaléně Kohoutové Dorotě a Anežce po 7 kopách gr. míšeňských a také Maryanně vdově, sestře zemřelého Pavla Kohouta částku 8 kop gr. míšeňských. Sirotkům po Pavlu Kohoutovi, tj. Dorotě a Anežce náleží po 25 kopách gr. míšeňských.

     Dne 18.3.1652  prodal Jan Vodák dvůr Vaňáskovský Jakubovi Kalouskovi z Hrbova (u Lhenic) za sumu 250 kop gr. míšeňských, když na výše uvedené dluhy vyplatil pouhých 5 kop gr. míšeňských.

     Roku 1668 vypověděla Eva Vondrysová z Budyně, že jí Jakub Štěpánek (Kalousek) vyplatil zbývajících 24 kop gr. míšeňských.

      / 1668 Item Eva Vondrejska z Budyně před knihy předstoupíc správu a představení učinila, že jest týž dotčený Jakub Štěpánek nynější hospodář ostatek spravedlnosti její zaplatil 24 kop gr. míšeňských. /

      Jakub Štěpánek doplácel r. 1669 Dorotě Kohoutové (sirotku po Pavlu Kohoutovi) provdané mezitím do Strunkovic nad Blanicí 3 kopy gr. míšeňských a její sestře Anežce částku 2 kopy gr. míšeňských. Další 2 kopy gr. míšeňských pro Dorotu vyplatil  r. 1671, přičemž tato byla definitivně vyplacena r. 1686. V letech 1673 až 1691 vyplácel  Jakub Štěpánek dluh Anežce roz. Kohoutové, mezitím provdané do Koječína.

     Roku 1692 však Jakub Štěpánek zemřel a Vaňáskovského dvora se ujal dne 28.3.1692 jeho syn Lukáš Štěpánek, který v letech 1693 až 1700 stále splácel dluh Anežce do Koječína. Na počátku 18. století byl Lukáš Štěpánek svinětickým rychtářem.

     Jak jsem již uvedl výše, předpokládám, že Matěj Štěpánek se mohl narodit kolem r. 1585 a zemřel nedlouho po předání Vaňáskovského dvora, buď r. 1645 nebo r. 1646, a to u své dcery Evy Vondrysové v Budyni. Jak vyplývá z předchozího, Matěj a Ondřej Štěpánkové hospodařili v těžkých dobách 30. leté války. Vzhledem k informaci z r. 1637 byl Štěpánkovský dvůr v minulosti vydrancován, zpustošen. Tato hrozná událost by mohla souviset s následky jedné z prvních bitev třicetileté války, která se odehrála r. 1619 u Záblatí nedaleko Vodňan (viz. dále), tedy již v samotném počátku 30 leté války. I přesto tento smutný běh dějinných událostí měl dvůr hodnotu 150 kop gr. míšeňských. Můžeme se tedy domnívat, že cena dvora před zpustošením mohla být jistě vyšší.

    Matěj Štěpánek měl tedy se svou manželkou s určitostí tyto děti (mohlo jich však být více):

-          Ondřeje, (nar. ca 1610 – 18.7.1676)

-          Jana, ( zemř. 1649 ve Sviněticích, živil se prý žebrotou)

-          Evu (Vondrejsku), provdanou Vondrysovou  do Budyně, (zemř. po r. 1668)

-          Magdalénu (Kohoutku), provdanou za Pavla Kohouta (zemř. kolem r. 1650), po níž zůstali sirotci Alžběta (zemř. r. 1647) Anežka (nar. asi 1641 žila ještě r. 1700) a Dorota (nar. asi 1637 žila ještě 1686)

     Ondřej Štěpánek (ca 1610 - 1676)

     Jelikož matrika narozených bavorovské farnosti, kam patřila i ves Tourov, začíná r. 1641, zápis o přesném datu narození Ondřeje Štěpánka neznáme. Dochoval se však zápis z bavorovské matriky zemřelých, kde je uveden k 18.7.1676 jako nebožtík stár 80 let. Z tohoto zápisu vyplývá, že Ondřej Štěpánek se narodil r. 1596. Vzhledem k neznalosti věku zemřelého však farář stáří Ondřeje v době jeho úmrtí nejspíše pouze odhadoval. Je proto pravděpodobnější, že Ondřej zemřel ve věku mezi 60 a 70 rokem svého života, tedy že se narodil někdy kolem r. 1610,  a to i s ohledem na převzetí dvora po otci r. 1637.

     Po skončení Třicetileté války r. 1648 bylo vhledem k válečným ztrátám na obyvatelstvu a rozvrácení hospodářství českých zemí rozhodnuto, že je pro daňové potřeby nutno sepsat veškeré obyvatelstvo Čech a veškeré půdy, bylo rozhodnuto o sepsání tzv. Berní ruly. K pracím na jejím sepisu pracovala v každém kraji komise, která objížděla všechny vesnice, města a samoty, sepisovala obyvatelstvo, půdu a dobytek. Seznam osob, povinných daň platit, je založen na zdaňování zemědělců. Zahrnuje jak „osedlé“ čili sedláky, kteří obdělávali pole „s potahem“, tak chalupníky a nakonec byli za „osedlého“ zařazeni i řemeslníci, jako kdyby měli statky.

   Tourov patřil do kraje prácheňského. V zápise Berní ruly pro prácheňský kraj z r. 1654 je v Tourově uváděn jako jediný „rolník jenž qualitates osedlého mají“ právě Ondřej Štěpánek, zbývající obyvatelé Tourova této „kvality“ dle komise nedosahovali a byli zařazeni mezi chalupníky, kdy  teprve čtyři chalupnické usedlosti dosáhly „kvality osedlého“

  Ondřej Štěpánek obhospodařoval 21 strychů polí, z nichž oséval na jaře a na podzim po 7 stryších, choval 2 voly, 3 krávy, 4 jalovice, 8 ovcí a 5 sviní. Dále se z Berní ruly dozvídáme, že vyhořel a byl osvobozen od daní „defalcírován“ do konce roku 1666. Grunt pak vyhořel ještě na konci r. 1687, avšak to již za dalšího majitele, Jiřího Štěpánka. Z Berní ruly se také dozvídáme, že Štěpánkové byli jediným starousedlým rodem, který přečkal běsnění Třicetileté války. Původní rody Jarošů a Svěchotů v Tourově zanikly.

 

     Dle komisařů je v Tourově celkem 46 strychů polí, z toho je zasíváno na zimu 16 štrychů a na jaro 14 strychů. Potah má v Tourově pouze Ondřej Štěpánek. Ve vsi je z hospodářského zvířectva: 6 volů, 8 krav, 9 jalovic, 23 ovcí a 11 sviní. Obyvatelé si podle komisařů „dobře stojí. Půda je dobrá.“

 

    Ondřej Štěpánek byl dle zápisu bavorovské matriky ženatý s Annou. Datum narození a rodné příjmení Anny Štěpánkové neznáme, víme jen, že přežila svého muže o dva roky a zemřela dne 22.9.1678.

/zápis o pochování Anny Štěpánkové z 22.9.1678 z bavorovské matriky zemřelých provedl kněz bavorovského kostela P. Vilém Antonín Hynek z Vltavína/

     Ondřej Štěpánek hospodařil na rodném statku od r. 1637 do r. 1676, tj. 39 let. Se svojí ženou Annou několik dětí. Vzhledem k tomu, že bavorovská matrika narozených je vedena od r. 1641 neznáme data narození dětí před tímto datem.

     Podpůrným pramenem se však stal unikátní záznam soupisu zemřelých na morovou ránu r. 1640 na Vodňansku nebo-li „Poznamenání co na panství J.M. kníž. Netolickém a Helfenburském lidí na morní ránu a to od 1. Augusti až do posledního Decembris A. 1640 pomřelo jakž vnitř“ Ze seznamu se dozvídáme, že v Tourově zemřely u „Vondřeje Štěpánka“ jeho malé dcerky Dorota a Anna.

      Je nepochybné, že před r. 1641 se narodil syn Jiří, který převzal rodný dvůr po smrti otce r. 1676. Jiří pak vyplácel určitou částku matce Anně, dědický podíl svému bratru Václavovi, který byl ve službách rodu Eggenbergů, od r. 1623 majitelů helfenburského panství a dále vyplácel dědický podíl bratru Pavlovi.

 

    Dohledanými dětmi Ondřeje a Anny tedy byly:

 

-          Jiří, (nar. před 1641 – 1698)

-          Dorota, (zemř. 1640 na mor)

-          Anna, (zemř. 1640 na mor)

-          Václav, (nar. 6.9.1641- po 1705)

-          Jakub, (nar. 1641), který měl se svou ženou Maryanou syna Jana (nar. 7.5.1665)

-          Dorota, (nar. 28.1.1644)

-          Maryana, (nar. 7.8.1649)

-          Pavel, (nar. 25.1.1651), který se oženil s jistou Annou, přestěhoval se do Útěšova, ještě r. 1837  zde hospodařil Štěpánek

-          Vavřinec, (nar. září 1654)

     Jiří Štěpánek (před 1641 – 14.2.1698) 

     Jak bylo již uvedeno výše, přesné datum narození Jiřího Štěpánka vzhledem k absenci matričních záznamů neznáme, narodil se tedy někdy před r. 1641. Vzhledem k tomu, že se jeho otec ujal gruntu (snad) r. 1637, lze datum narození Jiřího stanovit okolo r. 1637. Hospodaření na statku se Jiří ujal po smrti otce r. 1676 a byl zavázán vyplácet určitou částku matce Anně (zemř. r. 1678), dědický podíl svému bratru Václavovi a dědický podíl bratru Pavlovi.

    Jiří se oženil v Tourově  30. ledna 1664 s Marianou, dcerou Václava Lomka z Koječína, za přítomnosti Václava Květoně z Tourova, Prokopa Prínka (?) z Koječína a mnohých jiných.

     Za hospodaření Jiřího grunt na konci r. 1687 vyhořel a byl tak po nějakou dobu osvobozen od placení daní „defalcírován“.

     Jiří Štěpánek hospodařil na statku od r. 1676 do r. 1698, tj. 22 let a měl se svojí ženou Maryanou (ca 1636 – 20.2.1696) několik dětí. Nejstarší syn Matěj se narodil dne 8.1.1665 a po smrti otce r. 1698 převzal dvůr s tím, že vyplácí dědické podíly nadále svému strýci Václavovi, knížecímu sládkovi do Bavorova, dále částky Pavlovi Cerhanovi, Andresi Schmidtovi (Ondřeji Kováři), Pavlovi Kubanovi z Javornice, Uršule Kryštofové do Bavorova a dědické podíly sourozencům – Janovi (zemřel mladý), Kateřině, Vítovi, Sofii (zemřela mladá) a Pavlovi.

 

Jiří Štěpánek měl se svou ženou Maryanou tedy tyto děti:

 

-          Matěje, (nar. 8.1.1665), dědice statku, který se oženil r. 1696 v Tourově s Alžbětou, dcerou Matěje Štěpánka ze Svinětic [1], družbou byl mladší bratr ženicha – Vít Štěpánek.

 

     Matěj Štěpánek byl posledním členem rodu Štěpánků, který hospodařil na rodném statku v Tourově. Tento jej totiž r. 1724 prodal svému zeti Adalbertu (Vojtěchu) Wachtovi a zemřel v Tourově r. 1727 a pravděpodobně nezanechal mužské dědice. Dvůr pak dostal č.p. 2 a rod Wachtů na něm hospodařil ještě r. 1837, jak vyplývá z mapy stabilního katastru. [2],

     O dalším osudu rodinné pošlosti Matěje Štěpánka mi není prozatím nic známo.

 

-          Víta, (nar. 6.6.1671 – 1732), kováře v Javornici a Dunovicích, pokračovatel rodové linie

-          Jana,  (nar. 1674, r. 1698 uváděn u rychtáře v Javornici) (zemřel mladý)

-          Evu, (nar. 20.11.1675 – před 1679)

-          Sofii, (nar. 24.3.1677 – 1700)

-          Evu, (nar. 19.12.1679)

-          Pavel, (nar. r. 1682), r. 1698 uváděn v Javornici

-          Bartoloměje, (nar. 11.8.1683 – 22.8.1683)

 

[1] Rod Štěpánků ze Svinětic ze dvora Vaňáskovského, jak již víme, nebyl stejného původu se Štěpánky z Tourova,  jednalo se biologicky o jiný rod. Hospodářství převzal r. 1652 Jakub Kalousek z Hrbova, který získal příjmení Štěpánek tzv. „po chalupě“, konkrétně po Matěji Štěpánkovi z Tourova, který dvůr r. 1625 zakoupil.  Tento rod pozdějších svinětických rychtářů Štěpánků (Kalousků), se s rodem Štěpánků z Tourova spojil sňatkem Alžběty ze Svinětic a Matěje z Tourova r. 1696.

[2] Rod Wachtů hospodaří na č.p. 2 v Tourově dodnes. Bývalý majitel statku, pan Bohumil Vachta, zde žije nyní již na odpočinku „vejminku“.

     Bavorovská větev Václava I. Štěpánka (1641 – po 1705)

     Zajímavou a úspěšnou osobností rodu byl jistě Václav Štěpánek (6.9.1641 – po 1705), syn Ondřeje Štěpánka a Anny. Jde zatím o vůbec nejstarší zjištěný matriční záznam data narozen

 

     Václav svůj produktivní život zasvětil nejdříve službě Františku Albrechtu Chřepickému svobodnému pánu z Modlíškovic, který byl mimo jiné majitelem panství Dobrš, Nihošovice a Němčice u Volyně. [1] František Chřepický  nechal v Nihošovicích v letech 1670-75 přestavět zdejší tvrz na barokní zámek. Významnou hospodářskou aktivitou na panství nihošovickém bylo pivovarnictví, a právě ve funkci sládka zdejšího pivovaru se vyskytuje Václav Štěpánek. V době Václavovi služby u Františka Chřepického se mu narodil i syn Tomáš, pozdější děkan Královské kolegiátní kapituly sv. Petra a Pavla na Vyšehradě  (srov. kapitola. Tomáš Jan František Štěpánek rytíř z Tourova (ca 1670 - 1749), str. 99).

     R. 1676 se Václav přechodně vyskytuje na rodném statku v Tourově, zřejmě v souvislosti s úmrtím otce Ondřeje (18.7.1676). Po smrti otce Ondřeje mu bratr Jiří splácel jeho dědický podíl na rodném statku v Tourově . Již tehdy byl zván „sládkem zámeckým“.

     Od r. 1676 se tedy Václav uvádí jako zámecký sládek v Bavorově, tedy ve službách rodu knížat z Eggenberku, majitelů helfenburského či nově - netolického panství. Ve funkci „vrchního sládka bavorovského“ je uváděn ještě r. 1705.

     Pivovar v Bavorově navazoval přímo na zdejší panský dům „zámek“ a byl jedním z nejdůležitějších provozů a podniků v Bavorově. Pivovarnictví se těšilo u vrchnosti veliké oblibě, jelikož z vaření a prodeje piva měla tučné zisky.

     Václav Štěpánek byl zajisté váženým bavorovským měšťanem. O tom svědčí ta skutečnost, že často býval kmotrem dětí místních starých a vážených měšťanských rodů: Hynků z Vltavína, Huttarů, Fabiánů, Listopadů, Scribů/Šrybů atd.. Naopak členové těchto rodů byli kmotry zase jeho dětí. Několikrát byl kmotrem jeho dětí sám bavorovský děkan P. Vilém Antonín Hynek z Vltavína (1654 – 1706) [2], či František Klement Hynek z Vltavína, kteří pocházeli z místního váženého a slovutného erbovního rodu Hynků z Vltavína. V několika matričních záznamech je Václav oslovován také jako „Slovutný muž, či Pán“.

/matriční zápis v bavorovské matrice oddaných z r. 1692 v Bavorově, „…kdy vstoupil jest v stav svatého manželstva poctivý mládenec Jan Hanzalík řemesla sladovnickýho, pojal sobě Rosynu, vlastní dceru Slovutnýho muže Pana Václava Štěpánka, souseda zdejšího. Přítomni toho, Pan Martin Sušický (?) z města Vodňan a Pan Jan Hájek, ten čas drží ouřad purkmistrovský. Pan Václav Vaněk, Pan Matouš Huttar, spoluradní. Pan Jiří Vaněk, ten čas rychtář městyse Bavorova, a mnoho jiných pozvaných“/

     Václav měl se svojí ženou Kateřinou tyto děti:

-  Dorotu ? (nar. ca 1670, Nihošovice?)

- Tomáše, (nar. ca 1670 Nihošovice? – 2.9.1749 Vyšehrad), od r. 1748 děkan Král. koleg. kapituly sv. Petra a Pavla na Vyšehradě, 18.12.1748 povýšen do českého rytířského stavu s predikátem „z Tourova“

-  Rosinu (nar. ca 1673, Nihošovice?)

- Jana Karla, (nar. 21.7.1676 v Bavorově)

- Uršulu (Woršilu) (nar. ca 1677 v Bavorově, zemř. po r. 1705) [3]

-  Annu Johannu, (nar. 8.12.1679 - 27.1.1681),

-  Jana Viléma, (nar. 7.5.1680 - 6.1.1681), [4]

-  Františka Viléma, (nar. 29.9.1681 - 11.10.1681)

-  Johannu Dorotu, (nar. 1.10.1682 - 5.8.1685),

-  Annu Marii, (nar. 1.2.1684),

-  Martina Františka, (nar. 6.1.1685),

-  Dorotu Kateřinu, (nar. 4.10.1687),

-  Josefa Ignatiuse, (nar. 4.9.1689),

- Františka, (nar. 27.1.1692),

- Annu Terezii, (nar. 14.6.1699)

 

/zápis o křtu Anny Terezie Štěpánkové ze dne 14.6.1699 v bavorovské matrice narozených, kmotrem byl pan František Klement Hynek z Vltavína, bratr P. Viléma Antonína Hynka z Vltavína/

Datum úmrtí Václava Štěpánka nebylo v bavorovských matrikách zemřelých dohledáno, je proto možné, že dožil v jiné farnosti. Václav žil ještě r. 1698, když po smrti svého bratra Jiřího mu jeho syn Matěj stále vyplácí jistý finanční obnos z rodného gruntu v Tourově. Ještě r. 1705 je Václav Štěpánek uváděn jako sládek v Bavorově, a to v souvislosti se službou jeho dcery Woršily u  Matěje Vojtěcha Machta z Loewenmachtu v Praze. [5] 

[1] Rod Chřepických z Modliškovic je jihočeského původu. Je jednou z těch mnoha rodin, které byly často ve službách  pánů z Rožmberka. Rodová historie počíná tvrzí Modlišovicemi (kdesi na kraji lesa Vodňanky u dvora Dvorce, ca 3 km severně od obce Pohorovice-Kloub, západně od Protivína) Počátkem I4. stol. získávají manskou ves Chřepici u Vodňaď a v I6. století spojují na čas své osudy se životním během posledních Rožmberků. Václav Chřepický byl úředníkem na Krumlově, poté byl purkrabím na rožmberském hradě Helfenburk a Adam byl správcem kuchyně a sklepů rožmberských, kterému neváhal Petr Vok z Rožmberka projevit svoji přízeň osobní návštěvou. Tehdy uvítal Adam posledního Rožmberka na Němčicích, kde Chřepičtí koncem I6. století zakotvili a byl to právě Adam, který se přičinil o rozšíření rodinných  statků  přikoupením několika vsí na Volyňsku (Dobrš, Němčice, Nihošovice, Tvrzice atd.) R. 1683 byl rod osobou Františka Albrechta Chřepického v uznání zásluh za panovnický rod a pro svou starožitnost povýšen do stavu panského. Několik členů rodu bylo významnými církevními hodnostáři. Např. Jan Václav Chřepický byl do poloviny 30. let 18. století královehradeckým kanovníkem, Ferdinand Karel Chřepický (nar. ca 1699) byl vyšehradským kanovníkem a Zdeněk Jiří Chřepický (1678-1755), kanovník staroboleslavský a probošt svatovítské kapituly, který byl pravděpodobně posledním členem rodu.  Je tedy možné usuzovat, že právě některý z těchto členů rodu, kteří se dali na církevní dráhu, měl vliv i na profesní osudy děkana Tomáše Štěpánka z Tourova.

 [2] Vilém Antonín Hynek se narodil v Bavorově roku 1654. Jeho otec, Jan František, vykonával ve městě v eggenberských službách funkci důchodního a pivovarského písaře, díky čemuž patřil mezi nejbohatší usedlíky a svým potomkům zanechal kromě poměrně velkého majetku také predikát z Vltavína, jež mu byl udělen přímo Tomášem Pešinou z Čechorodu, vzdáleným příbuzným. Zda Vilém Hynek střední vzdělání získal na jezuitském gymnáziu v Českém Krumlově, jak by snad bylo možno usuzovat z odkazu 10 zlatých tamnímu bratrstvu, není jisté, vysvěcen však byl roku 1677 jako alumnus jezuitského konviktu sv. Bartoloměje v Praze. Vzhledem ke svému ještě ranému věku musel žádat o dispens. Již roku 1678 se stal díky prezentaci knížete Eggenberga farářem v Bavorově, kde vystřídal dosavadního správce Řehoře Březského. O pět let později získal titul apoštolského protonotáře a působil i ve funkci vikariátního sekretáře. Vzhledem k postupující nemoci sepsal 3. srpna 1706  závěť a o měsíc později zemřel.

[3] Uršula/Woršila byla klíčovou osobou, díky které se podařilo propojit rod Štěpánků z Tourova s děkanem Tomášem Štěpánkem z Tourova. Uršula je uváděna v letech 1694 až 1696 „u pana hejtmana“ (pravděpodobně netolicko-helfenburského panství), v letech 1697 až 1699 „při svých rodičích“ v Bavorově, od r. 1699 až 1704 byla „u Pana bratra děkana v Poličce“ (tedy u Tomáše, který zde byl v letech 1698 až 1720 děkanem), od r. 1704 byla pak „u Jeho Milosti preláta Machta v Praze“

[4] Jak je patrno, dvě Václavovi děti (Anna Johana a Jan Vilém) zemřely v krátkém sledu po sobě. Je možné, že se tak stalo v důsledku velkého moru, který r. 1680 zasáhl české země a kterému zejména podléhaly právě malé děti či staří a nemocní lidé. Jelikož se pro „morové ovzduší“ a velký počet zemřelých v r. 1680 do bavorovských matrik zemřelých nezapisovalo, byly zapsány až později, v roce 1681.

[5] Matěj Vojtěch Macht z Loewenmachtu (zemř. 1719), magistr filozofie, vyšehradský kanovník a děkan, farář u sv. Vojtěcha na Novém Městě pražském a prelát Království českého.

            

 

 

Náhledy fotografií ze složky rod Štěpánek


 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář