Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pamětní kniha rodu Štěpánků - textová verze, díl I.

Pamětní kniha rodu Štěpánků z Tourova

Ondřej Štěpánek

  

Počet stran: 122

Příloha: rozrod Stiepanka z Taurowýho (1490/1510- post 1547), textová verze

  

 © Mgr. Ondřej Štěpánek, 2011

 

 Slovo úvodem

     K rodopisu jsem byl veden dlouholetým přáním poznat své předky, jak a kde žili, čím byli, jak se živili, veden přáním poznat odkud pochází předkové našeho rodu.

     Poté co jsem nashromáždil studiem archivních pramenů velké množství genealogických dat a materiálů, je jejich využití, systematizace a chronologizace v této práci logickým vyústěním mého snažení.

    Tato práce není ani zdaleka konečným výstupem informací a dat, klade si pouze za cíl dosud zjištěné poznatky o rodu, které se nachází na různých místech a v různé kvalitě, setřídit a sepsat. Rodopiscova práce totiž nikdy nekončí a jistě se v budoucnu podaří, buďto mně nebo mým následovníkům získat informace, které rodovou genealogii posunou zase o krůček dál, do hlouby dávných věků, v což pevně věřím a doufám.

    Při psaní této práce jsem vycházel z pamětní knihy psané pradědečkem Josefem, dále z nepřeberného množství různých internetových zdrojů, z tištěných médií zabývajících se regionálním místopisem, genealogií, z heraldických prací a děl dostupných na trhu či na trhu již nedostupných, hlavně však z archivních materiálů uložených ve Státním oblastním archivu v Třeboni, případně v pobočce v Českém Krumlově a v Národním archivu v Praze.

    Pomocí a radou neváhali přispět zejména p. Mgr. Alois Sassmann, paní Zdenka Greppi, p. Ing. Miloš Krybus, dále pracovníci SOA Třeboň a NA v Praze a mnozí další, kterým tímto velice děkuji.

    V neposlední řadě děkuji za podporu své rodině a přítelkyni, jež mi byli při práci oporou a měli se mnou trpělivost.

 

    V Kroměříži dne 28.4.2011

 

                                                                                 Ondřej Štěpánek

  

První výskyt jména, možné a předpokládané souvislosti

     Původ příjmení Štěpánek a exkurz do historického vývoje příjmení

     O původu příjmení a vývoji příjmení

     Základy budoucích příjmení začaly vznikat přibližně ve 13. století. Se vzrůstajícím počtem obyvatel bylo třeba vzhledem k poměrně malému množství církevních jmen obyvatele rozlišovat.

   Rozmanitá příjmí, která nebyla dědičná, podle jejich původu, zaměstnání (např. Vít Štěpánek (1671-1732) byl kovářem v Javornici, v matričních záznamech se vyskytoval, kromě svého dominantního jména -Vít Štěpánek, také několikrát jako Vít Kovář), otcova či matčina jména, tělesných nebo duševních vlastností, atd. se postupně měnila v dědičná příjmení. Tento proces byl prohlouben zavedením matrik. Vedení matrik nařídil již roku 1563 tridentský koncil. Pro české země toto nařízení platilo od roku 1591, kdy jej nařídila olomoucká synoda. Vedení matrik však bylo prováděno liknavě nebo vůbec. Roku 1631 nařídil pražský arcibiskup kardinál Arnošt hrabě Harrach reformu církevní správy, jejímž důsledkem bylo i zavedení matrik ve většině farností.

   Předělem ve vývoji příjmení se stala třicetiletá válka. Po jejím skončení r. 1648 bylo zpustošení zemí Koruny české takové, že z původního počtu více jak 3 miliónů obyvatel před r. 1620 zbylo po r. 1648 přibližně asi 800.000. Před r. 1620 bylo v Čechách něco přes 150.000 selských usedlostí, okolo roku 1650 mělo jen 50.000 selských statků své hospodáře. Vše ostatní se změnilo v pustinu. V některých a zvláště pohraničních oblastech nebylo široko daleko žádné vesnice. Po r. 1648 se také začaly pevně organizovat městské i vrchnostenské kanceláře a vyžadovala se stálá a dědičná pojmenování osob, a to zejména z daňových důvodů.

   Období třicetileté války je také nejstarším obdobím, v němž se podařilo najít přímou, souvislou linii předků Štěpánků. Historická stopa nás zavede na bavorovsko.

   Kostel Nanebevzetí panny Marie v Bavorově byl postaven již ve 14. stol. a byl filiálním kostelem fary v Blanici. Roku 1364 sídlil blanický farář v Bavorově. V r. 1614 spravoval farář bavorovský kostely ve Strunkovicích, Blanici, Vitějovicích a dnešní farní kostely v Bílsku a Skočicích. Farní kostel ve Strunkovicích byl filiálkou do r.1741, kostel v Dubu do r.1785. Pro bavorovskou farnost byla založena matrika narozených v roce 1641, oddaných a zemřelých v roce 1661. Příjmí v prvních matričních záznamech však nemusí být směrodatné. Běžně se do první poloviny 17. století přenášelo z otce na syna jméno křestní nikoli příjmení -příjmí (např. „Štěpán Říha z Žíchovce“ – „Pavel Štěpánek“. Z hlediska příjmí se také udržoval starý zvyk přebírání příjmí po chalupě. V 70. letech 18. století spolu s prvním číslováním chalup bylo zakázáno přebírat příjmí „po gruntu“. K definitivnímu ustálení příjmení došlo za vlády Josefa II. r. 1786, kdy byla uzákoněna dědičnost příjmení. Oficiálním označením občana se tak stalo jméno a příjmení. Příjmení má od té doby hlavní postavení.

    Rod Štěpánků však své příjmení drží nepřetržitě od první zmínky r. 1547, do dnešních dní…

 

      Původ příjmení Štěpánek

      Příjmení Štěpánek je v současnosti čtyřicátým třetím nejrozšířenějším příjmením v našich zemích, což znamená, že Štěpánků je u nás přes 14.000.

     Je zcela evidentní, že příjmení Štěpánek vzniklo jako zdrobnělina křestního jména Štěpán, řecky Stephanos, což znamená vítěz a v přeneseném smyslu i věnec. Patří tedy do relativně velké skupiny příjmení, která byla postavena na zdrobnělinách (Adámek, Koníček, Křížek, apod.). Tento fakt nemá v žádném ze slovanských jazyků obdobu a patrně ani v žádném z evropských jazyků, alespoň tedy ne v takovém množství. Mezi jazykovědci se vedou diskuze, zda každé české zdrobnělé jméno není vlastně patronymem, tj. jménem po otci. Podle této teorie by pak byl Adamův syn Adámek, Šafářův syn Šafařík. Z množství příkladů lze usuzovat, že zdrobnělá příjmení, tedy i Štěpánek, mohla vzniknout třeba i tak, že dva lidé stejného příjmení, aby byli rozlišeni, tak menšímu se říkalo zdrobnělinou. Zdrobnělinou se tedy označoval např. člověk menší, mladší. Někdy také i ironie a jízlivost mohla dát vzniku zdrobnělého příjmení, třeba pro rozlišení člověka chudšího od člověka movitějšího.  Je zajímavé, že naši předkové pak „štěpánkem“, nebo také „štěpánem“ nazývali křížaly z planých hrušek, či jablek, zatím co z pěstovaných jabloní a hrušní se sušené ovoce nazývalo dodnes známým pojmem křížaly.


     Z místopisných názvů, odvozených od příjmení Štěpánek, najdeme obec Štěpánkovice v okrese Opava.

 

     Štěpánek z Protivína (1416,1426), Štěpánek z Vodňan (1443,1447) a historický exkurz

     Štěpánek z Protivína, město a hrad Protivín

     Štěpánek z Protivína, v pramenech uváděný také jako „Stephani de Protiwin“, se jako prvně doložený jedinec se jménem Štěpánek objevuje v oblasti vodňanska r. 1416seděním na Protivíně“. S největší pravděpodobností vykonával funkci purkrabího místního královského hradu, a to po oblíbenci krále Václava IV. - Janovi Hájkovi z Hodětína. V následujících husitských bouřích se Štěpánek z Protivína přidal na stranu husitského hnutí a za táborskou stranu připojil svoji pečeť na  smlouvu o příměří mezi katolickým pánem Oldřichem z Rožmberka a kališnickým městem Prachatice, podepsanou dne 12. listopadu r. 1426.

     Úplný přepis této listiny zní: „Prachatičtí činí příměří s Oldřichem z Rožmberka podle dřívějších úmluva slibují, že budou v příměří i s tím, koho by Oldřich k sobě v příměří přijal. Výpověď čtyřnedělní na Krumlov. Opravci: Mikuláš ze Střely a Jan z Kraselova, základ 5 000 kop grošů. Svědčí: Prokop z Dubného, Štěpánek z Protivína a Štěpán Netolický. – Dán 1426 ten úterý sv. pěti bratří.“

          Protivín je malé město v Jižních Čechách v okrese Písek. Nachází se na hlavním dopravním tahu z Písku na České Budějovice mezi Pískem a Vodňany. Protéká jím řeka Blanice. První zmínka o Protivínu pochází z roku 1282, ale předpokládá se, že obec vznikla již někdy kolem roku 1260 jako podhradí menšího hradu založeného v tomto období králem Přemyslem II. Otakarem. Hrad nejspíše chránil brod přes řeku Blanici a bažiny v okolí řeky na cestě, která spojovala Zlatou stezku s další významnou středověkou obchodní cestou               ( řekou Vltavou) u Týna a možná, že i s další zemskou cestou, která spojovala královské město Písek s Hlubokou a dále Českými Budějovicemi, tak zvanou „pražskou silnicí“.

     Panství Protivín spolu s hradem bylo drobnou součástí královského přemyslovského klínu vraženého do území panství Vítkovců, později Rožmberků. I když přesné datování založení Protivína není známo, lze jej poměrně dobře zasadit do doby, kdy vzniklo královské město Písek (1242), Vodňany, královský hrad Hluboká, kdy král založil klášter Zlatá Koruna (1263) a město České Budějovice (1265), jako protiváhu vzrůstající moci Vítkovců v Jižních Čechách.

     Místní jméno vzniklo podle A. Profouse přivlastňovací příponou -in z osobního jména „Protiva“, znamenalo „Protivův dvůr nebo hrad“. Vzhledem k tomu, že Protivínsko v nejstarším období bylo majetkem koruny a spolu s panstvím Pískem a Hlubokou bylo tzv. královstvím, dalo by se předpokládat, že onen „Protiva“, dnes neznámý, zastával v oblasti nějakou důležitou funkci, z níž vyplývala i možnost založit z vůle panovníka městečko a zbudovat v něm tvrz či hrad.

     Údaj na listině krále Přemysla Otakara II., vydané 17.3.1268 v Písku, v níž král klášteru stvrzuje dar pana „Hirza“, říká, že svědkem tohoto panovnického aktu je „Půta, syn Protivy“. Od tohoto jména odvozuje Dr. Kolafová ve svých Dějinách města Protivína název města.

     Poslední Přemyslovci budovali početné královské hrady na mnoha místech království, aby posílili svoji moc proti vlivné šlechtě v zemi. Královské hrady obývaly vojenské posádky, jejichž úkolem bylo zajistit bezpečnost v kraji, ochranu panovnického majetku a důležitých cest a hranic země. Protivín patřil zřejmě do kategorie menších sídel, které vznikaly v podobě tvrzí a hrádků, které stejně jako hrady plnily funkci obytnou, správní a obrannou. Od hradů se lišily svým rozsahem, výstavností a mírou opevnění. Tyto objekty byly většinou vybaveny věžemi, valy a hradbami, které měli ve spojení s přirozenými podmínkami opevnění                 (vyvýšenina, bažina, vodní tok), jako v případě Protivína, poskytnout bezpečí svým obyvatelům.

     Hrad Protivín okolo roku 1280 je v držení rakouských bratrů Pruschenků ze Stetenberka, majících protivínský hrad  od Přemysla Otakara II. v zástavě, nevíme jak dlouho, ani kdo je vystřídal. Prušenkové nechali dne 1. září 1282 v Protivíně vyhotovit listinu, kterou darovali Vyšebrodskému klášteru role v Novosedlech. Tato listina je prvním dochovaným věrohodným dokladem o existenci Protivína. Protivínští Prušenkové drželi v té době i Netolice, které jim dal v moc Ota Braniborský, správce zemský, po smrti Přemysla Otakara II. Toto rozhodnutí zrušil r.1281.

     Mezi svědky sepsání uvedené listiny je uveden Jindřich z Rožmberka, zřejmě Jindřich I., český nejvyšší komorník a purkrabí pražský; dědic po pánech z Krumlova (1262 – 4.7.1310), významný český šlechtic, přímý potomek ve čtvrté řadě zakladatele rodu Vítkovců ( pánů z Růže) Vítka I. z Prčice, českého královského stolníka krále Vladislava, kladského a prácheňského kastelána, (1169 – 1194). Jeho přítomnost dokládá skutečnost, že hrad Protivín byl v té době významným sídlem, zřejmě již dobudovaným pro potřebu prosazování královské moci v části Prácheňského kraje.

     Málokteré město se může pochlubit takovouto písemnou zmínkou z dávné minulosti. Tato listina dokazuje, že hrad, tvrz Protivín, již v té době musel existovat minimálně 10 až 20 let, neboť doba, ve které byla listina sepsána, byla krajně nevhodná pro zakládání sídel a hradů a tyto spíše hynuly, než aby se zřizovaly.

     Mezi rokem 1282 a léty třicátými 14. století zmínky o Protivínu nenacházíme. Teprve markrabí Karel v roce 1334 vyplatil „Královský zámek Protivín” sumou 240 kop grošů, vypůjčených od Petra z Rožmberka ( Petr I., český nejvyšší komorník a zemský hejtman v Čechách, zemřel 14.10. l347) . V témže roce markrabí Karel vysadil německým právem ves příslušnou k hradu - Milenovice o 4 lánech se dvorem o 100 lidech.    

     O významu protivínského hradu svědčí skutečnost, že od roku 1334, kdy byl ze zástavy vyplacen, nebyl po dobu jednoho sta let až do doby Zikmundovi zastavován a byl v přímém držení Lucemburků .

     Zákoník „Maiestas Carolina” na němž pracoval Karel již jako český král, uvádí „caestrum Protiwin” spolu s Hlubokou, Kostelcem nad Sázavou a Žebrákem mezi hrady, které může panovník podmíněně zastavit.

     V roce 1378 na sklonku svého života zastavil císař Karel část statku Protivín – totiž vesnice Břehov, Jeronice a Křenovice spolu s platem z Chotyčan v 500 kopách bratřím Ješkovi a Mikšovi z Lipoltic, Havlovi z  Brloha a Janovi z  Mezimostí. Vsi jsou výslovně uvedeny jako příslušenství hradu Protivína.

     Hrad Protivín držel Karel IV. i jeho nástupce Václav IV. ve vlastní správě, podle knih konfirmačních podávali v letech 1361 až 1394 faráře do kostela v Myšenci na protivínském panství jako páni podací.

     V roce 1405 je královským purkrabím na hradě blíže neurčený Mikeš, v roce 1408 je uveden jako patron kostela v Čejeticích purkrabí protivínský Jan Románek z Žesťova seděním na Protivíně

     Roku 1410 zastával funkci purkrabího panovníkův oblíbenec Jan Hájek z Hodětína, mistr královské kuchyně. Byl osobou ve své době význačnou, zastával funkci podkomořího v Čechách i na Moravě, zápisným způsobem držel královský hrad Písek, byl purkrabím na Zvíkově, odkud válčil proti Husitům. Z přítomností takovéhoto úředníka na protivínském hradu lze odvodit i význam protivínského panství pro panovníka. Roku 1416 zde „seděl“ Štěpánek z Protivína.

     Hledáme-li význam protivínského hradu pro panovníky v době přemyslovské a zejména lucemburské, můžeme asi s jistotou vyloučit, že to byl obranný či vojenský charakter hradu. Lze tak usoudit z polohy hradu. Ani není známo, že by se o hrad Protivín někdy bojovalo. Hrad měl spíše správní charakter, královští úředníci z  něho spravovali majetek koruny české. Podle všeho důvodem, proč Lucemburkové drželi po století ve své správě, tak podle velikosti nevýznamný hradní objekt jako byl Protivín, byla určitě nedaleká naleziště zlata. Již název Písecké hory, ve kterém nacházíme podobnost např. s dalšími místy v Čechách a na Moravě jako Kutná Hora, Kašperské Hory, Zlaté Hory v Jeseníkách, Ratibořské Hory ale i blízké Vodňanské Svobodné Hory, mají tato místa jedno společné, a to hornickou činnost, v našem případě těžbu zlata.

     Po vytěžení zlata v Píseckých horách přestal i hrad Protivín mít význam pro krále a proto v roce 1434 zastavil císař Zikmund zboží protivínské Oldřichu z Rožmberka a žádal, aby bylo spojeno s královským panstvím hradu Zvíkova, které již držel pan Oldřich dříve.

 

     Je zřejmé, že zmiňovaný Štěpánek tedy byl, vzhledem k přídomku, některým ze zdejších královských služebníků. Je úkolem dalšího výzkumu, zda je zde možná souvislost s dnešními nositeli příjmení  Štěpánek..

 

     Dalšího nositele příjmí Štěpánek najdeme přímo v královském městě Vodňanech. Dne 5.5.1443 byl vodňanskými zajat jistý Petr Dlouhý, člověk helfenburského purkrabího Jana ml. z Kraselova. O jeho vydání přišli do Vodňan jednat Stebňák a Janek z Blska (Bílska). Petr Dlouhý byl oloupen o samostříl a jinou zbroj Liznou, Maškem z Tábora a synem Štěpánkovým (snad Václavem). V soupise stížností Oldřicha z Rožmberka pro „ubrmany“ v Praze je líčen i případ, kdy ve čtvrtek před sv. Ondřejem r. 1443 (28.11.1443) táborští služebníci – Frambergéř a Petřík, Smilové, Mikuláš Lizna, Hašek a čtyři z Vodňan – Štěpánkův syn s jinými vybili (přepadli a vydrancovali) v noci jistého Ondráka ze Svinětic, člověka Oldřicha z Rožmberka, a odvedli mu sveřepice (klisny) a hřebce i jiný majetek.

     Další zápis pochází ze 4.5.1447, kdy Elena, vdova po sousedu městském z Vodňan - Štěpánkovi, věnuje společně se svým synem Václavem 14 kop grošů místní škole na chudé žáky a dalších 6 kop grošů na zdejší špitál. Vlastnili ve městě dům, statek s polnostmi a loukami.

     Je tedy patrné, že již před polovinou 15. století žil v královském městě Vodňany jistý Štěpánek a jeho syn Václav, který býval účastný na bojových akcích v drobné válce kališnických měst (mezi nimiž byly i Vodňany) proti katolickému pánu Oldřichovi z Rožmberka. To je v době od konce husitských válek do nástupu Jagellonců na český královský trůn (1471).

 

 

Náhledy fotografií ze složky rod Štěpánek


 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář