Jdi na obsah Jdi na menu
 


Emanuel Jan sv. pán Merta

21. 1. 2009

  

- velitel 9. armády, velící generál v Josefově v Čechách, c. a k. skutečný tajný rada, titulární držitel pěšího pluku č. 94, rytíř řádu železné koruny I. tř., rytíř řádu Františka Josefa, majitel vojenského záslužného kříže s válečnou dekorací, majitel vojenské záslužné medaile na červené stuze, majitel válečné medaile, majitel vojenského služebního znaku II. tř. pro důstojníky a dalších zahraničních vyznamenání.

 

 

 

 

     Rodina

 

 

 

 

Emanuel Jan sv. p. Merta sloužil stejně jako jeho otec - Jan Merta (10.5.1806 Stavenice č.p. 16 -28.12.1886 Pressburg/Bratislava) v Rakouské a později v Rakousko-Uherské armádě. Otec Emanuela Jan Merty se narodil v rolnické rodině v moravské obci Stavenice, (bývalý okr. Šumperk, olomoucký kraj) a měl více sourozenců - Ignáce, Isidora, Josefa, Barboru, Magdalénu a Marianu. Rodného statku se ujal jeho bratr Isidor a Jan Merta odchází k vojsku. Je uváděn posádkou v uherském městě Györu-zde (v Györ-Belvárosi) se narodil také jeho syn Emanuel Jan. Jan Merta umírá v hodnosti čestného majora/hejtmana I. tř. v Bratislavě. 

 

 

 

Emanuel Jan sv. p. Merta se dne 6.2.1892 oženil ve Lwově s Klotildou Grünewaldovou (29.12.1864-1939).  Se svoji ženou Klotildou Grünewaldovou měl dvě dcery Klotildu Marii Antonii (12.10.1892-8.4.1980) a Marii Josefu Pelagii (7.7.1897-19.7.1964). Klotilda Marie Antonie se dne 26.6.1923 provdala za příslušníka starého polského šlechtického rodu - Tadeáše Vojtěcha hraběte Komorowského (erb Korczak) (5.5.1899-6.2.1969) a zemřela bez potomků. Marie Josefa Pelagie se provdala za Ruperta Pawelského (27.3.1895-22.4.1941), majora 26. hulánského pluku polské armády, který zemřel v koncentračním táboře Dachau. Těmto se dne 10.6.1937 narodil syn prof. Witold Pawelski, působící na Technické univerzitě v Lodži, Technické univerzitě v  Lublinu a Technické univerzitě v Poznani. Prof. Witold Pawelski je také držitelem mnoha státních vyznamenání (např. Zlatý kříž za zásluhy (1981), Rytířský kříž Řádu renesance polské (Krzyż Kawalerski Orderu Odrodzenia Polski) (2002),  atd.) a dne 18.3.1939 dcera Žofie Wysocka.

 

    Vojenská kariéra


Emanuel Jan sv.p. Merta byl dne 23. září roku 1851 přidělen k pěšímu pluku č. 41 baron Sivkovich v Olomouci. V hodnosti nadporučíka se zúčastnil bojů Prusko-Rakouské války roku 1866, kde se zúčastnil např. bitvy u Custozzy.

V letech 1882 až 1884 byl velícím důstojníkem 50. pěšího pluku, v letech 1884 až 1885 byl velícím důstojníkem 1. horské brigády.

V roce 1885 byl v hodnosti generálmajora jmenován ředitelem Vídeňské válečné akademie a tuto funkci vykonával až do roku 1891, kdy se stal zástupcem náčelníka generálního štábu Rakousko-Uherské armády. Tuto funkci vykonával do roku 1894. Dne 26.6.1894 byl jmenován velitelem 9. armádního sboru s posádkou v městě Josefstadt (dnes Josefov) a také vrchním velitelem pevnosti Josefstadt. Tuto funkci vykonával až do svého penzionování v červenci roku 1899. Dne 1.5.1898 byl Emanuel Jan Merta povýšen do hodnosti polního zbrojmistra a stal se také titulárním majitelem pěšího pluku č. 94.

   

Byl považován za jednoho z největších vojenských teoretiků své doby.

 

    Z jeho odborných prací lze zmínit:

 

 

 

 - Pokyny pro pěchotní zbraně, 1879

 - Instruktážní cesta na Moravu v období mezi 1878 - 1880

 - Vyhodnocení taktického cvičení při zkouškách štábních důstojníků, 1882

 - Úvod pro zhotovení písemných hlášení a pomocných materiálů/podkladů  taktického a operačního rázu

 

 

 

     Podrobná vojenská kariéra:

 

Dne 23. 9.1851 při pěším pluku č. 41 baron Sivkovich v Olomouci. Od 1.8.1854 podporučíkem II. tř. v pěchotním pluku č. 6 Johanna hraběte Coronini-Cronberga. Od 1.10.1855 až do 1.7.1857 byl učitelem pluku kadetní školy v Olomouci. Od dubna až do července roku 1859 byl batail. adjutantem. Od 1.10.1861 byl frekventantem válečné školy. Dne 1.11.1863 byl přidělen generálnímu štábu. Od 1.4.1864 u generálního štábu II. armádního velitelství ve Veroně. V době Prusko-Rakouské války v roce 1866 byl přiřazen k železničnímu oddílu jižní armády, pak se stal frontovým komisařem v Gradišce. Od 1.10.1866 působil na velitelství v Zadaru. Od 1.5.1868 u vojenského zeměpisného velitelství v Sibini. Od 1.5. 1871 byl jmenován náměstkem říšského ministerstva války u královského uherského komunikačního ministerstva pro řízení komunikační výstavby v Uhrách a Sedmihradech. V září roku 1871 se při štábu 31. pěší divize dobrovolně zúčastnil velkého vojenského cvičení a závěrečných manévrů mezi městy Pešť a Vacov (Uhry). Od 1.11.1876 byl činný v kanceláři pro operativní a významné práce generálního štábu a od 1.5.1879 byl k dispozici náčelníkovi generálního štábu, který mu svěřil vědecko-odborné a zvláštní práce. Roku 1880 byl  se zúčastnil jako člen vojenské komise velkých manévrů v Itálii. Od 5.9.1882 byl velitelem pěšího pluku č. 50 a jako takový se zúčastnil velkých manévrů roku 1883 v krajině u Máros Vasárhely (Uhry). Roku 1884 byl jmenován velitelem 1. horské brigády v Mostaru (zde se zúčastnil manévrů mezi Autovacem a Ulokem). Dne 1.1.1886 byl jmenován velitelem Válečné školy ve Vídni. Roku 1887 se zúčastnil inspekční cesty s generálním štábem po západní Haliči a roku 1891 se zúčastnil závěrečných manévrů u Schwarzenau jako znalec – rozhodčí. Roku 1892 se zúčastnil inspekční cesty s generálním štábem po Slavonii a po východní Haliči. Roku 1894 se zúčastnil velké inspekční cesty s generálním štábem po Kraňsku a Přímoří. Dne 21.6.1894 byl pověřen velením 9. armády a  velel 9. armádě na velkých manévrech u Lanškrouna, kterých byl přítomen i císař František Josef I.. Dne 5.10.1894 byl jmenován velitelem 9. armády u příležitosti manévrů u Hradce Králové, dále roku 1896 u Jičína a roku 1897 u Sobotky.

 

     Postup ve vojenských hodnostech

 

 

 

 Dne 1. srpna roku 1854 podporučíkem II. třídy. Dne 13. dubna 1859 podporučíkem. I. třídy. Dne 13. května 1859 nadporučíkem. Dne 12. června 1865 hejtmanem II. třídy. Dne 1. října 1871 hejtmanem I. třídy. Dne 1. května 1873 majorem. Dne 1. dubna 1876 podplukovníkem. Dne 1. května 1879 plukovníkem. Dne 1. května 1885 generál majorem. Dne 1. května 1890 polním maršálkem. Dne 1. května 1898 polním zbrojmistrem. Dne 1. června 1899 ve výslužbě.

 

 

  

             Povýšení do šlechtického stavu

Za své zásluhy a dlouholetou činnost v armádě byl dne 1.6.1899 císařem  Františkem Josefem I. nobilitován do stavu svobodných pánů (freiherr, baron).  

 Dne 1.7.1899 byl penzionován a dne 31.8.1899 náhle umírá. Je pochován na hřbitově ve Worochtě (dnes z části na území Polska a z části na území Ukrajiny).

 

 

 

 

 

 

 

 

   

 

 

Náhledy fotografií ze složky rod sv. p. Merta, rod Pawelski

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Vojenský hodnostár Ústředního spolku

(Jaroslav Dvořák, 24. 7. 2011 9:37)

Po dobu velení IX. armádnímu sboru v Josefově, 6/1894-6/1899, byl zároveň vojenským hodnostářem Ústředního spolku pro udržování válečných pomníků z roku 1866 v Čechách, který měl sídlo v Hradci Králové. V této funkci se např. zúčastnil 3. 7. 1898 odhalení pomníku rak. 74. pěšího pluku (evid. č. 320) u Horního Přímu na královéhradeckém bojišti.